Filolog a literární historik dr. Vítězslav Tichý se vždycky hlásil k rodnému kraji pod Krušnými horami i k městu Duchcovu. Otec byl malířem porcelánu a matka švadlenou, i když oba pocházeli z hornického rodu, jak bylo v tomto kraji pravidlem. Mladý Vítězslav začal studovat na podzim 1914 státní reálné gymnázium v Duchcově. Maturoval 24. června 1922. Od nového školního roku byl již zapsán jako řádný posluchač filosofické fakulty University Karlovy v Praze, kde studoval slovanskou a germánskou filologii a byl žákem prof. Otokara Fischera, Emila Smetánky i Miroslava Hýska. Úspěšně studia dokončil v roce 1926 a rozhodl se pro pedagogickou prxi. V září nastoupil jako suplující profesor s aprobací češtiny a němčiny na veřejné obchodní škole ve Slaném. Definitivním profesorem se stal o tři roky později, když dosáhl "učitelské způsobilosti" pro vyšší třídy středních škol. V březnu 1933 získal doktorát filosofie. Od roku 1936 působí v Praze jako státní profesor průmyslových škol, nejprve celé desetiletí na II. státní průmyslové škole na Smíchově a dalších deset let na státní průmyslové škole elektrotechnické. Od roku 1954 vyučuje na průmyslové škole geologické a od roku 1960 na průmyslové škole bytové tvorby na Žižkově. Byl členem redakční rady časopisu Literatura ve škole a později i Český jazyk a literatura., místopředsedou Literárně vědné společnosti pči ČSAV, členem Společnosti Jaroslava Vrchlického. Vrchlickému věnoval největší pozornost, jež roku 1941 vyvrcholila publikací rozsáhlé monografie "Jaroslav Vrchlický, život", jež byla oceněna Cenou Národního muzea v Praze. K Vrchlickému se vrátil dílem "Satanela Jaroslava Vrchlického" . Nebyl to však jen Vrchlický, kdo jej zajímal. V roce 1944 vyšla kniha "Básník Vítězslav Hálek", o čtyři roky později "Český kulturní Slavín duchovní, literární, hudební a výtvarnický", na níž se podílel řadou drobnějších monografií velkých osobností naší literatury, jako např. Čelakovského, Klostermanna, Raise, Baara, Erbena nebo Ji...

Bohuš Balajka , občanským jménem Bohumil Balajka, byl český literární historik, kritik a prozaik. Otec Bohuše Balajky byl původně rolník, ale prožil dvacet pět let v USA, kde pracoval jako pivovarský dělník. Bohuš Balajka vyrůstal v Prštném u Zlína, což zobrazil v autobiografickém díle Už se tam nevrátím .... Vzpomíná na dětství v rodném Valašsku v poklidném ovzduší první republiky, které symbolicky končí mobilizací. V letech 1934 až 1938 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a poté na reálném gymnáziu ve Zlíně . Rok pracoval na okresním úřadě ve Zlíně. Následně byl až do dubna 1945 totálně nasazen na práci v koksovně v Ostravě. Maturitní zkoušku mohl složit až po druhé světové válce. V rozmezí let 1945 až 1950 studoval češtinu a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1946 absolvoval stipendijní pobyt v Polsku. V roce 1948 se oženil s Anettou Heczkovou, s níž měl jednoho syna ). Studium zakončil doktorátem ze slovanské filologie. Později pracoval v antikvariátu jako odborný katalogizátor starých tisků, potom jako redaktor ve Státním pedagogickém nakladatelství . V roce 1968 se stal členem Klubu angažovaných nestraníků . Když byl nucen odejít po prověrkách v roce 1972 ze SPN, pracoval tři roky jako korektor v tiskárně. Poté působil jako metodik Ústředního domu pionýrů a mládeže. Od roku 1985 byl v důchodu. Již během svých gymnazijních studií publikoval ve sborníku „Mladá Morava“ a v časopise pro katolickou mládež „Dorost“ . Po druhé světové válce se aktivně účastnil literárního života: přispíval do „Lidové demokracie“ a „Kritického mě...

Slovenský literární kritik a překladatel, dramaturg Slovenského národného divadla, knihy pro děti a mládež.