Stohlavá saň

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin

Lidové nakladatelství | 1974

Kategorie:

Beletrie 47636x

Ruská literatura 2596x

Štítky:

humoristické povídky 747x
ruské povídky 509x

79 Kč

Stav:	dobrý, potrhaná obálka
Dostupnost:	Skladem do týdne Odešleme nejpozději 23. 6. 2024
Vazba:	vázaná s obálkou
Počet stran:	334
Jazyky:	česky
Ilustrátor:	Adolf Born
Překladatel:	Jaroslav Hulák
Edice:	10. svazek ed. Trojka 56x
Vydání:	1. souborné vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	po 11. března 2024 18:19
Číslo položky:	785525

Popis
Komentáře

Výbor povídek chce navázat na více než stoletou tradici českého zájmu o ruského revolučně demokratického spisovatele a vynikajícího satirika a publicistu. Předvádí pestrý kaleidoskop ruské společnosti v období úpadku nevolnického řádu: mazané úředníky, šlechtice, vydřidušské statkáře, žebrající poutníky, starověrce, lokaje a nevolníky. Autor zobrazuje krajní životní polohy a vytváří groteskně nestvůrné obrazy.

Komentáře ke knize

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin 16x

Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin byl ruský spisovatel a satirik. Ve svém díle, ideově spojeném s tzv. naturální školou útočil proti carství a nevolnictví, odhaloval podstatu měšťáctví či liberalismu a zesměšňoval carskou byrokracii. Nejznámějším z jeho děl je román o mravním úpadku statkářské rodiny nazvaných Panstvo Golovlevových a dále Historie jednoho města. V něm v groteskně satirických obrazech líčí dějiny města Hlupákova, jakéhosi ruského Kocourkova. Když carská cenzura sílila, uchýlil se k jinotajné formě zvířecích bajek a pohádek pro dospělé. Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval gymnázium v Carském Sele a poté nastoupil dráhu úředníka na ministerstvu vojenství. V té době se seznámil s utopickým socialismem. Za názory, které otiskl ve svých prvních pracích, byl v dubnu roku 1848 poslán do vyhnanství do Vjatky , kde byl osm let gubernátorským úředníkem. Po návratu v roce 1855 pracoval jako úředník v Rjazani a v Tveru. V roce 1862 odešel ze státní služby a pracoval jako redaktor časopisu Sovremennik. Po dvou letech pro neshody s vedením redakce odešel zpět do úřední služby. V roce 1868 byl penzionován. Poté spolupracoval s Nikolajem Alexejevičem Někrasovem při vedení časopisu Otěčestvennyje zapiski . Tento časopis po Někrasovově smrti vedl. Vydávání časopisu bylo v roce 1884 zastaveno.