Robert Spaemann byl německý římskokatolicky orientovaný filosof. Narodil se v Berlíně roku 1927. Vystudoval univerzitu v Münsteru, na které se v roce 1962 habilitoval. Univerzitním profesorem pro obor filosofie se stal na stuttgartské univerzitě, kde působil do roku 1968, poté čtyři roky přednášel na univerzitě v Heidelbergu a aktivní akademickou činnost zakončil na mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität, ze které v roce 1992 odešel do důchodu jako profesor emeritus. Působil také jako čestný profesor salzburské univerzity. Svým založením vychází z konzervativních pozic orientován na křesťanskou etiku. Známým se stal pracemi v oblastech bioetiky, ekologie a lidských práv. Ačkoli není dosud široce překládán z rodné němčiny, v současnosti patří k nejvýznamnějším autoritám v otázkách etiky a jeho dílo je oceňováno také papežem Benediktem XVI. Klíčová práce z roku 1989 s názvem „Glück und Wohlwollen“ . ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ. 1998) vyslovuje čtyři teze, podle kterých je štěstí založeno na dobročinném jednání, protože jsem byli stvořeni Bohem jako sociální bytosti s cílem vzájemně si pomáhat nacházet pravdu a smysl ve zmateném a nepokojném světě. Veřejně se vyjádřil proti atomovým zbraním, eutanazii, potratům a zaujal kritické stanovisko ve věci utilitarizmu. V roce 2006 se zúčastnil setkání filosofů a vědců na téma evoluce, které uspořádal papež Benedikt XVI. Patří ke kritikům druhého vatikánského koncilu, kterým podle něj začíná epocha úpadku v církvi. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robert Spaemann na anglické Wikipedii.