Bohumír Dejmek byl český bohemista, slavista, dialektolog a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia v Kutné Hoře studoval v letech 1948–1952 obory český jazyk a anglický jazyk na Filozofické fakultě UK v Praze. Zde se setkal s V. Šmilauerem, J. Vachkem a A. Pražákem, kteří ho ovlivnili v jeho pozdější badatelské činnosti. Po studiích krátce působil na základní škole v Uhelné Příbrami. Od roku 1954 vyučoval na střední škole v Přelouči, kde zůstal až do roku 1968. Výjimkou však byla léta 1962–1964, kdy působil jako učitel na Pedagogickém institutu v Pardubicích. V roce 1968 se stal vyučujícím na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. Byl členem výboru královéhradecké pobočky Jazykovědného sdružení, v níž šest let působil jako předseda. Mimo lingvistiku měl velmi blízký vztah k hudbě, o čemž svědčí jeho členství v hradeckém pěveckém sboru Smetana, ve kterém později taktéž zastával funkci předsedy. V roce 1982 se stal docentem. Nejvýraznějším předmětem jeho badatelské činnosti byla dialektologie, k níž se dostal na podnět J. Běliče. Odborná činnost B. Dejmka byla úzce spjatá s místy, kde žil a pedagogicky působil. Nejprve se v 50. a 60. letech zabýval běžnou mluvou města Přelouče, v dalších letech potom zkoumal jazykovou situaci Hradce Králové. Původní zájem o dialektologii postupně rozšiřoval o příbuzné obory, zejména o sociolingvistiku, onomastiku, slovotvorbu a studii slangů.