Jaroslav Skrbek byl český grafik a malíř. Jaroslav Skrbek byl jediným synem truhláře a textilní dělnice. Dětství prožil převážně ve Vysokém nad Jizerou. Po absolvování jičínské reálky studoval v letech 1907-1909 na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte, poté do roku 1910 u Maxmiliána Pirnera a v letech 1910-1913 na Akademii výtvarných umění v Praze v grafické speciálce prof. Maxe Švabinského. Od roku 1913 byl členem Jednoty umělců výtvarných. Během studií byl nucen si přivydělávat a po skončení školy se stal středoškolským profesorem kreslení v Praze. V letech 1933-1935 měl souborné výstavy svých leptů a akvarelů v Topičově salonu v Praze. V létě často pobýval v rodném Podkrkonoší. Podnikl několik zahraničních cest na kterých zachytil Paříž, Istanbul, Balkán, Amsterdam a venkov v Holandsku. Tvořil lepty a litografie menších formátů s pražskými motivy a zaznamenával krajiny na svých cestách do ciziny. Část jeho díla je věnována horským vlastencům a národním buditelům v Podkrkonoší. Jeho grafické listy se vyznačují dokonalým řemeslným provedením. Všestranný Skrbek v leptech téměř nepracoval s konturami. Vše podřizoval hře světla a stínu. Naopak kresby vynikají pevnou linkou a v akvarely jednoznačně definovanými barevnými plochami. Soubory jeho pražských vedut vlastní domácí galerie a muzea i významné zahraniční sbírky. Velký soubor jeho grafických listů má ve sbírkách Památník národního písemnictví.