V Osvětimi stejně jako v popravčích četách za frontou byly v duchu Himmlerova hesla "Tvou ctí je věrnost" tisíce dobrovolníků ochotny obětovat svou lidskost za pomatený sen o "krvi a půdě". Původně nevýznamná tělesná garda se stala mocným nástrojem zla, vykonavatelem masového vraždění, nacistickou elitou slepě oddanou svému vůdci. Vzestupu se SS dočkaly po odstranění vedení SA během "Röhmova puče" v červnu 1934. Oddíly s emblémem smrtihlava - původně určené k ostraze koncentračních táborů - byly nasazovány všude tam, kde se požadovala extrémní nemilosrdnost a bezpodmínečná poslušnost při výkonu rozkazů. Sloužily jako ostrý meč nacistické říše. Zvláště v posledních letech války museli Himmlerovi "rasoví válečníci" stále častěji podporovat wehrmacht a na frontě se vyznačovali mimořádnou tvrdostí. Heinrich Himmler, hlava SS, spatřoval ve své organizaci zárodek budoucí panské rasy., genocida pro něj byla administrativním úkolem: mechanickým, systematickým, důkladným. Nejdůležitějším mužem vedle Himmlera byl Reinhard Heydrich, který vytvořil infrastrukturu holocaustu a rozhodujícím způsobem se podílel na "konečném řešení". Ani zánikem "tisícileté říše" působení SS neskončilo. Různé kruhy a organizace se snažily umožnit někdejším příslušníkům SS nový život v cizině, najít pro ně v Německu uplatnění v průmyslu a hospodářství, a pokud stanuli před soudem, financovaly jejich obhajobu. Tajuplná organizace "Odessa" - mýtus, nebo skutečnost?