Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 198 |
Jazyky: | česky |
Vydání: | 1. vyd. |
ISBN: | 9788000025865 |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | čt 18. ledna 2024 12:36 |
Číslo položky: | 735024 |
Mladý muž, příznačně vystupující v románu pouze pod dětskou přezdívkou Vrabčák, není rozhodně zralou ani silnou osobností. Jeho manželka je v porodnici, Vrabčák ale jen s nechutí projevuje zájem o narození potomka, nemůže se ubránit touze utéct od povinností a uchránit si zdání svobody, ať už v alkoholovém opojení nebo v iluzorních plánech na cestu do Afriky. Když se dítě narodí a otec se dozví, že je těžce postižené, jeho zoufalství se vystupňuje. Touží zbavit se nesnesitelného závazku, zároveň ale nedokáže z hlavy dostat přízrak svého znetvořeného syna. V pudové snaze utéct od všeho, co ho s ním spojuje, se zaplete s bývalou spolužačkou, oč chápavější a inteligentnější, o to amorálnější. Jeho možnost útěku je díky ní náhle reálná a Vrabčák se ocitá na životní křižovatce - mohl by žít podle svých dosavadních představ, včetně oné cesty do Afriky, stačí jen rozhodnout se a nechat své dítě šetrně usmrtit.. Dlouhé odstavce úvah a debat o situaci hlavního hrdiny dávají tušit, že se autor v době vzniku románu sám potýkal s podobným problémem - totiž s narozením mentálně postiženého syna.
Kenzaburó Óe je japonský spisovatel. Po Jasunari Kawabatovi je druhým japonským nositelem Nobelovy ceny za literaturu, kterou obdržel roku 1994. Narodil se v odlehlé horské vesnici Öse v prefektuře Ehime na ostrově Šikoku. V roce 1954 začal studovat na Tokijské univerzitě francouzskou literaturu. Byl silně ovlivněn Jeanem-Paulem Sartrem, o jehož díle napsal disertační práci a se kterým se i později osobně seznámil při svých cestách po Evropě. Roku 1960 se oženil a navštívil Čínu, kde se sešel s Mao Ce-tungem. Narození mentálně postiženého syna roku 1963 změnilo jeho životní hodnoty i způsob psaní. V šedesátých letech navštívil kromě Francie také Sovětský svaz. Politicky se angažuje na straně japonské levice. Ve svých prvních povídkách a novelách zobrazil deziluzi poválečné generace japonské mládeže a hned si získal uznání kritiky. Za povídku Chov obdržel roku 1958 prestižní Akutagawovu cenu. Jeho sloh byl naturalistický, nevyhýbal se tabuizovaným stránkám lidského života. V 60. letech se v jeho dílech projevuje reflexe problematiky atomových zbraní. Zabývá se i záležitostmi ekologie. V roce 1967 obdržel Tanizakiho literární cenu za román Fotbal z prvního roku éry Mannen . Roku 1994 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu jako spisovateli, "který poetickou silou vytváří imaginární svět, v němž se život a mýtus spojují ve zhuštěný, otřesný obraz údělu člověka naší doby" . Dále bylo při udělování této konstatováno, že "Óe uspěl především v tom, jak si dokázal proklestit cestu věcmi soukromými, aby ve smyšleném světě, který vynalézavě propracovává, vyjádřil, co je lidem společné." Po obdržení Nobelovy ceny prohlásil, že nastal konec beletrie a že tudíž i on po dokončení své trilogie Hořící zelený strom v roce 1995 přestane psát beletristické prózy. Přesto se na tuto literární scénu ještě několikrát vrátil...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem