Karel Vik byl český grafik, ilustrátor a malíř. V letech 1902–1908 studoval krajinomalbu u Rudolfa von Ottenfelda na Akademii výtvarných umění v Praze. Po úspěchu na grafické výstavě v Lipsku se začal věnovat tvorbě grafik, velkou část jeho díla tvořili dřevoryty. V Praze se podílel na založení SČUG Hollar. Záhy se přestěhoval do Turnova, kde se podílel na založení skupiny Turnovské dílo . První série dřevorytů vyšla v roce 1917 pod jménem Na horách, v roce 1921 již v Turnově Český ráj. Poté monografie se sériemi dřevorytů Zimní pohádka , Praha a Slovensko. Od roku 1941 byl člen České akademie věd a umění, dostal Cenu Josefa Mánesa v roce 1948 a od roku 1953 byl také zasloužilý umělec.

Karel Vika se narodil 1. 12. 1875 v Sadské. Řemeslnický synek, původním jménem Houžvička, vystudoval kutnohorský učitelský ústav a působil několik let na venkovských školách, nejdéle v Benátkách nad Jizerou. V roce 1905, který z části prožil v Polsku, se stal redaktorem Besedy lidu a Světozoru, dvou časopisů nakladatele J. Otty. Karel Vika měl bystrý postřeh a hluboké pochopení pro sociální problémy. Kromě počátečních svazků vydával své knihy sám. Několik desítek Vikových knih vychází z učitelského, tuláckého, bohémského a posléze staropražského prostředí. Se svým bratrem Josefem Houžvicem napsali několik divadelních her. Zemřel 22. 8. 1941 v Praze ve věku 66 let. Od roku 1992 nese knihovna v Sadské jeho jméno - Městská knihovna Karla Viky.