Jaroslav Nečas byl český učitel, básník, prozaik, redaktor a překladatel, bratr spisovatelky Bohuslavy Bradbrookové. Pocházel z rodiny středoškolského profesora. Po maturitě na reálném gymnáziu v Brně roku 1931 začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ukončil roku 1936 a roku 1938 získal titul doktora filozofie. V letech 1935–1941 učil na středních školách ve Vysokém Mýtě a v Praze a pak do roku 1945 působil na kulturním oddělení prezidia ministerské rady. Poté byl vedoucím oddělení pro kulturní styky s Jugoslávií na ministerstvu informací a od roku 1948 rok redaktorem v nakladatelství Jaroslav Podroužek. Další rok pracoval jako odborný poradce pro výtvarné umění v národním podniku Antikva. V letech 1950–1954 se věnoval pouze literární práci ve svobodném povolání a pak do roku 1976 pracoval jako bibliograf v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. V roce 1942 se oženil se středoškolskou profesorkou a spisovatelkou Lydií Zadražilovou , se kterou měl dva syny. Publikovat začal roku 1927 v různých periodikách . Knižně debutoval roku 1932 sbírkou básní Duhová brána. Od roku 1934 spolupracoval s Československým rozhlasem v Praze a Brně. Také konal literární přednášky v různých městech Čech a Moravy. Nejprve se představil jako básník, jehož lyrická poezie zprvu navazovala na poetismus, později zachycovala teskné nálady a snění. Pro děti a mládež převyprávěl valašské pohádky a napsal prózu Příběhy ze slunečné zahrady . Je rovněž autorem sbírky groteskně parodických fejetonů a prací o českém a moravském literárním místopisu. Jeho dílo doplňují překlady z chorvatštiny.

Miloslav Kopecký byl český astronom a astrofyzik, zabýval se sluneční fyzikou, zejména periodicitou sluneční aktivity, a filozofií přírodních věd. Dětství prožil spolu s bratrem RNDr. Vladimírem Kopeckým, DrSc., v rodině knihkupce a nakladatele Miloslava Kopeckého a jeho ženy Marie . Od roku 1949 začal pracovat na astronomické observatoři v Ondřejově. V roce 1951 ukončil studium astronomie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Téhož roku se oženil s Františkou , s níž měl dva syny . Intenzivně se podílel na poválečné obnově astronomické observatoře v Ondřejově – v letech 1957 až 1970 jako zástupce vedoucího slunečního oddělení, 1971 až 1975 jako vedoucí slunečního oddělení Astronomického ústavu Československé akademie věd. V letech 1966 až 1967 byl na zahraničí stáži v Ústavu zemského magnetismu, ionosféry a šíření radiových vln Akademie věd Sovětského svazu v Irkutsku. Během stáže a v roce 1982 přednášel na Univerzitě v Irkutsku . V roce 1977 byl zvolen za člena-korespondenta Československé akademie věd. V letech 1975 až 1990 ovlivňoval běh Astronomického ústavu ve funkci zástupce ředitele pro vědeckou práci. Po odchodu na odpočinek jako emeritní pracovník vybudoval a do konce svých dní spravoval Historický archiv Astronomického ústavu Akademie věd České republiky. Státní cena Klementa Gottwalda , Keplerova medaile , Koperníkova medaile , Čestná stříbrná plaketa Československé akademie věd , medaile Tadeáše Hájka , medaile Akademie věd Svazu sovětských socialistických republik , stříbrná medaile Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně , pamětní medaile Akademie věd Německé demokratické republiky , Státní vyznamenání Za zásluhy o výstavbu . Autor a spoluautor více než 200 vědeckých prací převážně z oblasti výzkumu sluneční činnosti – periodicity sluneční č...