Josef Pieper byl německý filozof, jeden z významných křesťanských filozofů 20. století. Josef Pieper studoval filosofii, práva a sociologii v Münsteru a Berlíně , čtyři roky byl asistentem ve Výzkumném ústavu sociologie a nauky o organizaci v Münsteru, poté žil přes deset let jako spisovatel na volné noze. 1946 jmenován profesorem filosofie v Essenu; tam působil i po jmenování řádným profesorem filosofické antropologie na univerzitě v Münsteru, kde přednášel až do své smrti. Byl hostujícím profesorem v Berlíně, na univerzitě Notre Dame v Indianě a na Stanfordově univerzitě v Kalifornii. Během života obdržel řadu cen a čestný doktorát teologie. Jeho knihy se vyznačují vynikajícím stylem a srozumitelností; byly přeloženy do patnácti jazyků. Velká část Pieperova díla je věnována interpretaci Tomáše Akvinského; Pieper nesleduje tolik Tomáše jako historickou postavu, ale spíše jeho myslitelský postoj, který je podle něj aktuální i dnes, a to zejména snahou spojit rozum s vírou, přirozené vědění se zjevenou pravdou, aniž by se jedno kvůli druhému zkracovalo nebo zkreslovalo. Pieper vykládá zejména Tomášovu etiku, ontologii a nauku o pravdě. Základem Tomášovy etiky nejsou podle něj přikázání a povinnosti, nýbrž ctnosti, tj. způsoby zdařilé lidské existence, plného uskutečnění lidských možností. Ve srovnání se školským tomismem Pieper u Tomáše jasněji vidí i "negativní filozofii", tj. přesvědčení, že skutečnost přesahuje všechny pojmy a představy a vposledku je neuchopitelná. Druhá hlavní větev Pieperova díla je věnována obraně filozofie a filozofického života – života, který je otevřen otázkám po posledních příčinách a nespokojuje se s věděním o tom, co lze ovládnout a použít. Jeho práce o tomto tématu mají kritický náboj; jsou obranou volného času, slavení, hry a kultu a varují před tendencí moderní společnosti stát se totálním světem práce. Pieper se celý život vyrovnával s ...