Pavel Kosatík je český novinář, scenárista a spisovatel. V roce 1984 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat v agentuře DILIA jako právník specializovaný na autorské právo, po dvou letech přešel do nakladatelství Československý spisovatel . Pracoval jako redaktor v několika nakladatelstvích a v redakcích – Mladá fronta DNES , Reflex , Hospodářské noviny, Ikarie – 1990. Od roku 1996 je na „volné noze“. Začal jako spisovatel sci-fi, dnes je znám jako spisovatel literatury faktu, literární historik. Pravidelně publikuje v časopisech Týden a Respekt . Spolupracuje s Českým rozhlasem, je jedním z pravidelných hostů pořadu Jak to vidí... Založil nakladatelství Kdo je kdo. Vystupoval rovněž na podvečerech v Divadle Kolowrat a Klubu techniků , které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí. Je od roku 2011 počtvrté ženatý a má čtyři děti. Za knihu Jan Masaryk: Pravdivý příběh získal Výroční cenu nakladatelství Mladá fronta za rok 1999. Za knihu Ferdinand Peroutka: Pozdější život obdržel Výroční cenu Nadace Český literární fond za původní literaturu za rok 2000 a od Nadace Charty 77 Cenu Toma Stopparda za rok 2001. Tuto knihu také ocenili čtenáři ve vánoční anketě Lidových novin jako nejzajímavější knihu literatury faktu v roce 2000. Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. V roce 2010 se jeho soubor 16 esejů s názvem České snění umístil na 4. místě v anketě Kniha roku Lidových novin. Jeho kniha České snění byla na portálu Českého literárního centra zařazena do přehledu Vrcholy české non-fiction 2007-2017 . Šéfredaktor časopisu Národní 3, který vydávalo SSČ AV, v. v. i.

Helena Třeštíková, rozená Böhmová je česká režisérka a pedagožka. Jejím manželem je architekt Michael Třeštík. Ve své filmové tvorbě se věnuje dokumentaristice zaměřené zejména na mezilidské vztahy a sociální problémy. V roce 2007 byla krátce ministryní kultury České republiky v druhé Topolánkově vládě. Jejím synem je fotograf Tomáš Třeštík a dcerou producentka Hana Třeštíková. Helena Třeštíková vystudovala dokumentární tvorbu na FAMU. Studium dokončila roku 1975. V letech 1974–1977 působila jako dramaturgyně. Později se začala věnovat režii. Většinu její tvorby tvoří filmové dokumenty, jejichž tématy jsou většinou konkrétní obyčejní lidé. Několik z nich tvořila tzv. časosběrnou metodou v průběhu mnoha let, kdy své postavy jezdila pravidelně navštěvovat a z každé návštěvy něco natočila a poté použila. Na přelomu století začala spolupracovat s Radou České televize jako externí spolupracovník jejího „etického panelu“. V prosinci 2017 byla jmenována profesorkou pro obor Filmové, televizní a fotografické umění a nová média se zaměřením Dokumentární tvorba na Akademii múzických umění. V roce 2018 jí UMPRUM udělila titul dr.h.c.. Na počátku července 2019 se stala členkou americké Akademie filmového umění a věd, která každoročně uděluje ceny zvané Oscar. Krátce se angažovala také v politice, od 9. do 26. ledna 2007 byla ministryní kultury České republiky v druhé Topolánkově vládě. Byla navržena KDU-ČSL jako nezávislá. Její nominace se mezi členy a voliči lidové strany setkala s tvrdou kritikou, řada z nich argumentovala, že je nepřípustné, aby strana navrhovala osobu s nepřátelským postojem vůči církvím a s názory, které jsou neslučitelné s křesťanským světonázorem. Na stejném základě se nad její nominací podivovali i někteří politologové, například Lubomír Kopeček. Třeštíková na post 26. ledna rezignovala, což oficiálně odůvodnila spor...