Milan Togner byl český historik umění, zakladatel a vedoucí Katedry dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde také od roku 1990 dvacet let vyučoval. Byl autorem četných výstav, katalogů, odborných publikací a popularizátorem olomoucké výtvarné scény v době baroka. Zabýval se středoevropskou a italskou malbou a kresbou 17.–18. století, středověkou nástěnnou malbou na Slovensku a teorií restaurování. Milan Togner byl duchovním otcem výstavy Olomoucké baroko, největší muzejní akce v dějinách města Olomouc. Profesor Milan Togner se narodil 29. listopadu 1938 ve Zlíně na Moravě. Vyrůstal v rodině olomouckého notáře známého svým intenzivním vztahem k výtvarnému umění. Tognerův vrozený smysl pro praktickou realitu ho sice ze začátku přivedl na chemickou průmyslovku, ale po jejím absolvování zvítězil zájem o výtvarné umění, který si přinesl z rodinného prostředí. Jako 24letý v roce 1962 zahájil externí studium dějin umění na Masarykové univerzitě v Brně, kde pod vedením profesora Václava Richtera a Alberta Kutala získal v roce 1969 doktorát. Již od roku 1966 pracoval v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Kroměříži, kde připravoval řadu výstav jako Pozdněgotické sochařství z moravských sbírek , Umění restaurátorské nebo Barokní scénografie v díle L. O. Burnaciniho a G. Galli Bibieny . Slibný start odborné kariéry Milana Tognera byl násilně přerušen v době normalizace, když se podepsal pod známou výzvu pražského jara s názvem „Dva tisíce slov“, v roce 1970 byl z muzea propuštěn. Následujících 7 roků se nemohl v oboru uplatnit a byl nucen se živit jako dělník Pozemních staveb v Olomouci. Z této špatné životní situace ho v 80. letech vysvobodilo pozvání Slovenského národného múzea v Bratislavě, které mu nabídlo místo odborného pracovníka na detašovaném pracovišti na hradě Červený kameň. Zde zpracovával červenokamenské uměleckohistorické sbírky, z kterých se v roce 1982 zrodil...