Karel Kosík byl český filosof, historik a sociolog. V průběhu druhé světové války studoval na gymnáziu, kde se zapojil do odboje v levicově orientované skupině Předvoj. Dne 17. listopadu 1944 byl zatčen gestapem a později vězněn v Terezíně, kde jako „heftlink“ pracoval na výstavbě podzemní továrny Richard pod Radobýlem. Roku 1945 maturoval na gymnáziu v Praze, poté studoval na Filozofické fakultě UK , pak studoval do roku 1949 na leningradské a moskevské univerzitě. Od roku 1953 byl zaměstnán jako vědecký pracovník ve Filosofickém ústavu ČSAV. Původní vyhraněně marxistické pozice opustil koncem 50. let. Především díky své knize Dialektika konkrétního , která byla přeložena do mnoha jazyků, se stal celosvětově přijímaným intelektuálem. Kosík se účastnil činnosti jugoslávské skupiny Praxis a byl členem redakce stejnojmenného časopisu skupiny. Roku 1968 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kterým byl až do roku 1970. V letech 1968 až 1969 byl členem ÚV KSČ. Roku 1970 byl vyloučen z KSČ a až do roku 1989 žil pouze z honorářů za starší publikace vydávané v zahraničí a z podpory českých emigrantských nadací. Roku 1990 se vrátil na univerzitu a přednášel zde do roku 1992. Poté přešel do Filosofického ústavu AV. Za knihu Předpotopní úvahy mu byla v roce 1999 udělena Cena Toma Stopparda . Ministr kultury Pavel Dostál mu za šíření dobrého jména české kultury udělil v roce 2001 medaili Artis Bohemiae Amicis. Z manželství s literární teoretičkou Růženou Grebeníčkovou vzešly děti Antonín , Irena a Štěpán. V 60. letech minulého století přispíval především do Literárních novin a Plamene a koncem 90. let též do Salonu, přílohy Práva. V životopisných notickách Karla Kosíka bývá nejednou uváděno, že Kosík sepsal okolo roku 1975 "tisícistránkové" dílo, které bylo zabaveno Státn...

Narozen 4. 11. 1942 v Táboře, zemřel 1. 7. 2022. Historik, filozof se zaměřením na evropský anarchismus a filozofii přelomu 19. a 20. století, básník.

Irena Šnebergová - Michňáková , filozofka. Zaměřena na dějiny české a evropské filozofie. Publikace v oboru. Od roku 1937 žije v Praze. Po maturitě na Drtinově gymnáziu v Praze-Smíchově absolvovala v r. 1954 FF UK v Praze. Vědeckou aspiranturu v oboru dějin filozofie uzavřela na FÚ ČSAV v r. 1957. Po obhájení kandidátské dizertace z oblasti dějin českého filozofického myšlení 19. století získala v r. 1964 vědeckou hodnost CSc. a nadále pracovala ve FÚ ČSAV jako vědecká pracovnice v oddělení dějin filozofie. V 70. letech byla z politických důvodů z FÚ propuštěna a posléze byla přijata do administrativy Thomayerovy nemocnice v Praze, kde pracovala téměř 15 let. V r. 1990 byla v rámci rehabilitací přijata zpět do FÚ ČSAV. Od r. 1976 užívá svého rodného příjmení - Irena Šnebergová.