Ústavní imperativ rovnosti a zákaz diskriminace jsou základní stavební kameny moderních právních řádů. Vyčlenit jednotlivce či skupinu jednotlivců na základě určitých znaků, typicky osobních charakteristik mimo kontrolu jednotlivce, a na jejich základě zhoršit jejich právní postavení se může zdát zlovolným porušením základů právního státu a lidské důstojnosti. Na druhou stranu je ale celý právní řád postaven na vyčleňování, klasifikacích, kategoriích a odlišném zacházení pro různé subjekty. Kde jsou hranice mezi běžnou klasifikací a nezákonnou diskriminací? Co je s čím vůbec srovnatelné? Kdy a z jakých důvodů je diskriminace ospravedlnitelná? Jak ji dokazovat? Je zákazem diskriminace vázána pouze veřejná moc, nebo i fyzické a právnické osoby? Jaká úloha přísluší moci soudní? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět na českém trhu první a ojedinělá publikace komplexně se zabývající problematikou diskriminace. Publikace je interaktivní studijní příručkou. Její přístup je srovnávací a kontextuální. Hlavní část její tištěné podoby je souvislým výkladem k jednotlivým otázkám rovnosti a zákazu diskriminace. Úvodní část se zabývá obecným popisem rovnosti, diskriminace a otázkám procesním. Druhá část zachycuje vnímání zákazu diskriminace v právu ES, v judikatuře ESLP, judikatuře ÚS ČR a českých obecných soudů. Třetí část obsahuje průřezové studie k otázkám diskriminace ze třech ?typických? diskriminačních důvodů: pohlaví, sexuální orientace a náboženského přesvědčení. Tištěná část publikace obsahuje dále unikátní sbírku anotací nejdůležitější mezinárodní, evropské a srovnávací judikatury k zákazu diskriminace a případové studie. Součástí publikace je CD disk obsahující plné texty veškeré anotované judikatury a prezentace vybraných kapitol publikace. Publikace představuje úvod do v Česku v podstatě neznámé problematiky a náměty k dalšímu samostudiu. Jako taková se hodí nejen pro všechny právníky, kteří se budou s problematikou zákazu diskriminace setkávat (soudci, advokáti, státní správa, pracovníci nevládních organizací), ale také pro neprávníky (kupř. sociální pracovníky, širší státní správu apod.).