Nahodilé prázdniny v Římě, co mi posvítily na cestu. Autobiografický inspirativní příběh aneb další cesta vedená hlasem srdce. Pro všechny, kdo se neustále ptají. Po pravém smyslu života, po čirém štěstí, po osobním naplnění i pravé lásce. Jeden sen. Jeden okamžik. Náhlé vnuknutí, jenž může pomoci nasměrovat naše kroky k vysněnému cíli. Záblesk okamžiku, kdy všechny logické argumenty zmizí a jediné, co je v té chvíli 100% jisté, že pokud ten pocit, co radí skočit do neznáma a udělat něco bláznivého, neposlechneme, právě jsme se dobrovolně vzdali jedinečné příležitosti – snad splnit si svůj další sen? Řím. Úžasné město, které se od mé první návštěvy, zhruba před 10-ti lety, nesmazatelně otisklo do mého srdce. Jako pravá láska, na kterou nikdy nezapomenete. Už tehdy jsem věděla, že se vrátím. Chtěl mi ten pocit snad něco tiše naznačit? Nevím. Ale tentokrát mě magický Řím doslova přiměl se v něm na chvíli zastavit. A díky tomu, že jsem poslechla, nejen, že jsem prožila svou osobní verzi jednoho z mých nejoblíbenějších filmů, našla jsem i odpovědi, odhodlání a další směr, který jsem v tu chvíli (sakra) najít potřebovala. Krásná setkání, kouzelné náhody a mnoho šálků kávy. Díky pestrému mixu neobvyklých zážitků se na své cestě dostávám k tomu, co je v životě nejdůležitější: Užívat si naplno každý moment. Každé TEĎ. Žasnout a radovat se z bohaté přítomnosti. Spoléhat se na intuici a nechat jí, aby nás zavedla tam, kde jsme ze srdce toužili být, a kde jsme se v daný okamžik měli objevit. Nechávám se okouzlit čarovnými kulisami romantického města zahalenými do lehoučkého závoje omamně vonícího a poklidně plynoucího léta. A tak trochu ztrácím hlavu výměnou za vzrušující děj, co se běžně odehrává pouze na filmovém plátně s tím rozdílem, že tentokrát se děje doopravdy. Děje se doopravdy všem, co to risknou. Co zahodí logiku a poslechnou (v jednom zásadním okamžiku) hlas srdce, který nás vždycky naviguje tam, kde čeká vysněné dobrodružství.