Plukovník Ladislav Preininger byl československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty. Ladislav Preininger se narodil 2. července 1895 na Královských Vinohradech v rodině knihtiskaře, na kterého se také u svého otce vyučil. V roce 1913 odjel na obchodní zkušenou nejprve do Vídně a poté do Paříže, kde se vzdělával v umělecko-průmyslových kurzech. Zde ho také zastihlo vypuknutí první světové války. Přihlásil se do Roty Nazdar a už od roku 1914 bojoval na německé frontě. V květnu 1915 byl těžce raněn u Arrasu. Po rekonvalescenci byl převelen do severní Afriky , na vlastní žádost se ale vrátil do bojů. V roce 1917 bojoval na Soluňské frontě, po onemocnění malárií musel být opět hospitalizován. Poté se vrátil do Francie a u Cognacu vstoupil do Československých legií. Bojoval na několika bojištích, do Československa se vrátil přes Itálii v lednu 1919. Brzy po návratu do Československa se Ladislav Preininger zúčastnil na pozici pobočníka velitele praporu Sedmidenní války o Těšínsko, poté krátce velel četě Hradní stráže. Mezi květnem a zářím 1919 se zúčastnil jako velitel roty bojů proti Maďarům, během kterého dosáhl hodnosti poručíka, následně se vzdělával na pěchotní důstojnické škole ve Francii. Po návratu v červenci 1920 působil jako instruktor na Vojenské akademii v Hranicích a dále jako velitel roty v Terezíně. Mezi lety 1925 a 1927 studoval na Vysoké škole válečné v Praze, do roku 1934 již v hodnosti štábního kapitána sloužil jako pobočník náčelníka francouzské vojenské mise generála Louise Fauchera. Mezi lety 1934 a 1936 vyučoval francouzštinu na Vysoké škole válečné, poté postupně sloužil v Jaroměři, Milovicích, Vyškově a Kolíně. Po vyhlášení mobilizace v roce 1938 byl převelen do Košic, kde působil ve funkci náčelníka štábu. V říjnu 1938 se vrátil do Milovic, kde sloužil až do rozpuštění armády po německé okupaci. V září 1939 nastoupil Ladislav Preini...