Jaroslav Kadlec byl český katolický kněz a historik specializující se na české církevní dějiny. Absolvoval Jirsíkovo státní gymnasium v Českých Budějovicích, kde maturoval v roce 1929. Ke kněžství se připravoval na diecézním bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích v letech 1930–1934. V roce 1934 byl vysvěcen na kněze a začal působit v pastoraci. Ve studiu dále pokračoval na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze a získal zde, po předložení disertační práce s názvem Vzkříšení z mrtvých ve Starém a Novém Zákoně, doktorát teologie. Promován byl 16. února 1938. Od 1. července 1941 do 30. dubna 1947 byl profesorem církevních dějin na diecézním bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích. 12. dubna 1947 byl jmenován na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze asistentem, s účinností od 1. května 1947 do 30. dubna 1949. Jeho jmenování asistentem se pak opakovalo 19. května 1949, kdy byl jmenován pro období od 1. května 1949 do 30. dubna 1951. Byl pověřen přednáškami československých církevních dějin. 16. května 1947 habilitoval pro obor českých církevních dějin spisem Ponížení Svaté Koruny. Spis byl schválen Ministerstvem školství 4. září 1947. Dne 17. prosince 1949 byl navržen na jmenování mimořádným profesorem pro obor československých církevních dějin, na základě spisu Dějiny kláštera Svaté Koruny. Ke jmenování však již nedošlo. Jeho působení na bohoslovecké fakultě Karlovy univerzity v Praze bylo ukončeno 30. září 1950. Po působení na univerzitě odešel tedy zpět do pastorace, v níž působil v letech 1950–1952. Na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, kam se z Prahy fakulta přestěhovala, byl jako kaplan, na základě smlouvy o dílo, a soukromě působil v letech 1952–1955. V roce 1955 přišel o státní souhlas a nastoupil do dělnické profese. Další smlouvu o dílo uzavřel v Československé akademii věd, kde působil v letech 1955–1957. Pro své kněžské aktivity byl komunistick...