Parapsychologie a nová teorie pojednává o pojetí experimentální psychologie napsané B. Kafkou, který byl nejen vynikající hypnotizér a badatel v oblasti lidské psychiky, ale i jeden z nejvýznamnějších český parapsychologů (metapsychologů). Dále nastiňuje model nového pojetí lidské psychiky, který lze uplatnit v psychologické stránce studia a výzkumu psychotronických jevů.

V této studii je analyzováno Kafkovo dílo, které se odráží v množství citaci a vyvozování dílčích závěrů a dále v této souvislosti popisuje modely energetických struktur lidského organismu ve vztahu k vědomí a prostředí, v němž se lidský organismus nachází.

Studií prolíná myšlenka teorie rozšířeného vědomí a jejího vztahu k struktuře hmoty (energeticko-plasmatické) vázané k centrálnímu nervovému systému člověka. Rozšířené vědomí je stavem, ve kterém se odehrávají psychotronické jevy a v souvislosti s touto teorií studie vymezuje také tzv. druhou rovinu vnímání člověka na jejímž základě se tyto jevy realizují.

B. Kafka celý život experimentoval s lidmi a snažil se ovládnout a využít jejich zvláštních schopností, které v běžném životě neuplatňovali. Na základě své dlouholeté práce napsal knihu "Nové základy experimentální psychologie", ve které publikoval v r. 1948 své ucelené představy o lidské psychice a jejich projevech. V této knize popisuje jevy, které vždy byly zahaleny rouškou tajemství. Tajemno je spojováno s jistou dávkou mystifikace a idealizace. Ani B. Kafkovi se z těchto pout idealismu nepodařilo vymanit. B. Kafka však experimentuje, a jeho experimentální činnost ho vede k tomu, že se přestává na mimořádné jevy lidské psychiky díval jen z pozic nadpřirozena a hledá v nich určité materialistické jádro. Mimo pojetí duše, ducha, boha, oduší apod. dospívá k představě tzv. esplana a protosplana, které jsou součástí mozku a tvoří určitou energetickou strukturu podílející se na vzniku vědomí a tzv. protonace, která je součástí prostředí a představuje nosič informace (později označené jako informační vlastnosti prostedí a informační pole).

Idealismus v kafkově díle způsobil jeho zavržení a odsouzení některými vědci stojícími na pozicích materialismu. Základní problém jeho díla z pohledu vědy spočívá v nalezení racionálního jádra jeho teorie. B. Kafka prováděl experimenty s konkrétními lidmi, za konkrétních podmínek. V tom není nic mystického, experiment je základem vědecké práce. Jiná věc je interpretace experimentu a s tou nemůžeme u B. Kafky ve všem souhlasit.

Problematika, kterou B. Kafka ve svém životě zkoumal je součástí psychotronicky. V dnešním pojetí bychom mohli říci, že popsal duševní činnost jako kvantově mechanický proces vázaný na mozek. S tímto konceptem souvisí tzv. rozšířené vědomí, které v novém pojetí je klíčem ke všem psychotronickým jevům a představuje primární model širšího pojetí lidské psychiky.

„Parapsychologie a nová teorie“ je II. teoretická studie o parapsychologii v díle B. Kafky „Nové základy experimentální psychologie“. Byla zpracována ve formě skript v Jirkově 1989 a pro veřejnost vydána jako brožůra v Jesenici u Rakovníka 1993.

Vydání první