Philippe Noiret byl francouzský divadelní a filmový herec, držitel různých filmových cen a rytíř Řádu čestné legie. Jeho otec byl obchodníkem s oblečením. On sám nebyl dobrým žákem a nejdřív vystřídal několik prestižních pařížských škol , pak několikrát propadl u bakalářských zkoušek, načež šel studovat herectví. V něm se dále zdokonaloval v Centre Dramatique de l'Ouest, později působil sedm let u Théâtre National Populaire, kde potkal rovněž herečku Monique Chaumette, svou pozdější ženu, kterou si vzal v roce 1962. V tomto období se věnoval hraní satirických her v nočních klubech v dvojici s Jean-Pierrem Darrasem, ve kterých s pomocí dvojice postav Ludvíka XIV. a Jeana Racina společně parodovali politiky Charlese de Gaulla, Michela Debrého a Andrého Malrauxe, což bylo pro něj dobrou hereckou školou. V roce 1949 debutoval ve filmu malou rolí ve filmu Gigi. V roce 1956 v něm režisérka Agnès Varda rozpoznala herecký talent a obsadila jej do svého filmu La Pointe courte, nicméně se pak čtyři roky neobjevil v žádném snímku a hrál pouze v malém francouzském přístavném městě Sète. Až po filmech Zazie v metru , Kapitán Fracasse a Tereza Desqueyrouxová se stal platným francouzským filmovým hercem a objevil se v důležitějších rolích ve snímcích Život na zámku a hlavně Alexandre le bienheureux , který mu konečně přinesl rovněž větší popularitu. Obyčejně byl obsazován do rolí obyčejného každodenního člověka, i když neváhal přijmout i kontroverznější úlohy, jako například roli ve filmu Velká žranice režiséra Marca Ferreriho, který pak způsobil skandál na festivalu v Cannes, úlohu melancholického homosexuála ve filmu Nelíbám a podobnou roli ve snímku Muž se zlatými brýlemi . Za film Stará puška získal svého prvního Césara, dalšího pak v roce 1990 za ztvárnění zajímavé role majora Delaplana ve snímku Život a nic jiné...