Marie Hrušková je česká spisovatelka, scenáristka a pedagožka. Po studiu na Pedagogické fakultě a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy učila 37 let na různých školách v Praze, z toho od roku 1969 dvacet pět let na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici. Tam učila češtině, ruštině a vedla dramatický soubor, pro který také psala programy, například pásmo veršů Jiřího Suchého Babeta přišla do Štěpánské, Naše paní B.N. nebo Ty lásko pozdravena buď. Učila mimo jiné i scenáristu Petra Jarchovského, režiséra Jana Hřebejka, ekonoma Petra Zahradníka, novináře Jiřího Majstra či spisovatelku Terezu Boučkovou. Ve své tvůrčí činnosti se soustředí především na tematiku památných stromů z historicko-etnologického hlediska, často s regionálním zaměřením. Od konce šedesátých let vydávala články v časopisech , mezi lety 1980–2010 vydala zhruba 30 knih, z nichž mnohé doprovázely ilustrace akademického malíře Jaroslava Turka a v menší míře i fotografie Marie Holečkové. Marie Hrušková psala od dob studií, proto ji malíř Jaroslav Turek roku 1967 požádal o zpracování textů k jeho kresbám památných stromů. Disertační práce „Památné stromy v ústní lidové slovesnosti a v literatuře“ předznamenala zaměření jejího dalšího psaní – osudy stromů a vztahy lidí k nim, souvislost s historií naší země i nutnost ochraňovat přírodu se staly hlavními náměty. Za výtvarné spolupráce s Jaroslavem Turkem vydala roku 1986 brožuru v PNS Praha o výchovném využití památných stromů ve škole, podrobněji se však památnými stromy i historií míst, kde rostou, mohli zabývat oba autoři až v knize vydané nakladatelstvím Sylva Regina v roce 1995 Památné stromy, na kterou navázal II. díl roku 2001. Spolu s Jaroslavem Turkem vydali „What trees remember“ i českou verzi „Stromy pamatují“ , knihu zajímavou i výtvarným zpracováním. Knihu „Kult stromů v zemích koruny české“ , v níž autorka souborně přibližuje historii a kořeny našich vztahů ke stromům a doplňuje od...

Bedřich Ludvík je český dramaturg, spisovatel, textař, hudební skladatel, scenárista a režisér. Narodil se 16. května 1953 v Šumperku. Po dokončení základní školní docházky začal v roce 1968 na Střední železniční škole v Šumperku studovat obor Strojvůdce elektrických lokomotiv. Následně se rozhodl pro studium na VUT v Brně, ale školu nedokončil a roku 1973 odešel do Prahy, kde jej jako ruchaře zaměstnalo filmové studio na Barrandově. Po absolvování vojenské služby v Popradu a Žatci začal studovat FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Od roku 1982 jej zaměstnával Prior jako vedoucího příjmu zboží a v letech 1984-1990 pracoval jako topič na III. Chirurgii v Londýnské ulici. V roce 1990 dostal od režiséra Petra Kolihy nabídku místa v nové tvůrčí skupině v České televizi. Zde se jako dramaturg podílel na více než dvacítce inscenací – např. Otec, matka a já , Bláha a Vrchlická či Mám rád svou milou . Kromě toho se také podílel na různých celovečerních filmech – Amerika, Výchova dívek v Čechách, Kytice , Smradi či Na psí knížku. V květnu 2002 začal pracovat jako scenárista, později převzal také dramaturgii nad pořadem 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem. V roce 1996 mu díky grantu Českého literární fondu vyšla kniha Pohádky pro otce a matky. V červnu 2003 vydal knihu Stromy se na nás dívají a v březnu 2005 Zpět k pramenům, která se stala nejprodávanější naučnou knihou. K dokumentárním seriálům, které režíroval, si sám také napsal hudbu. Tyto skladby vyšly na CD Znělky. Už v roce 1968 složil píseň Jako by tu byli doma, která reagovala na příchod sovětské armády. V roce 1988 obdržel cenu Ptáka Noha za píseň Pracující masy. Tyto a další později vyšly na CD Odžito. V létě] 1997 pak vytvořil muzikál Magoři, který vyšel pouze na CD. V květnu 2003 se v galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích za účasti Terezy Boučkové uskutečnila premiéra recitálu Srdce u kanálu aneb jen si tak trochu schnít. V roce 2004 byl dra...