Osudové únorové dny 1948

Václav Veber

Nakladatelství Lidové noviny | 2008

699 Kč 649 Kč

Stav:	Velmi dobrý
Dostupnost:	Skladem pro e-shop
Vazba:	Pevná
Počet stran:	426
Jazyky:	česky
Edice:	17. svazek ed. Česká historie 5x
Vydání:	Vyd. 1.
ISBN:	9788071069416
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	st 13. března 2024 12:11
Číslo položky:	789580

Popis
Komentáře

V únoru 2008 uplyne 60 let od osudových únorových dnů roku 1948. Je to příležitost přehlédnout dosavadní bádání, jak zahraniční, tak i domácí, a pokusit se o nové pohledy z různých úhlů. Únor 1948 byl nejen výsledkem dlouhodobého záměru komunistického hnutí ovládnout definitivně poslední středoevropskou demokracii, ale také výs ledkem mezinárodního vývoje směřujícího tehdy ke „studené válce“. Únorové události byly proto dlouhodobě plánovány a komunisté se na ně připravovali zejména ovládnutím bezpečnostního aparátu a masových organizací. Obrana československých demokratů, kteří si své postavení ještě ztížili naivitou, omezenou výlučností a nejednotností, byla proto nedostatečná, takže na komunistický násilný převrat nedokázali účinněji reagovat. O osudu demokratického Československa tak bylo na téměř půlstoletí rozhodnuto. Autor, odborník na osobnost Stalina a stalinismus, podává nový pohled na události, v němž akcentuje prvořadou roli Moskvy, odkud také přišel povel k zahájení akce…

Komentáře ke knize

Václav Veber 7x

Václav Veber byl český historik, působící na katedře politologie a v Centru pro evropskou integrační politiku Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a v Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Odborně se zabýval dějinami 20. století se zaměřením na dějiny východní Evropy, dějiny Ruska a dějinami „sjednocené Evropy“. Po studiu na klasickém gymnáziu v Hradci Králové absolvoval v letech 1950–1953 pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu působil od roku 1953 jako asistent a odborný asistent na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1961 jako odborný asistent na katedře základů marxismu-leninismu filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1962 obhájil interní aspiranturu na FF UK a v roce 1967 získal titul docenta. V roce 1970 musel z politických důvodů odejít z univerzity a poté působil až do roku 1990 v různých povoláních . V roce 1990 se vrátil jako pedagog na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil také na Metropolitní univerzitě Praha.