Andrej Antonovič Grečko byl sovětský voják a politik ukrajinské národnosti, od roku 1967 ministr obrany, v roce 1973 byl zvolen do politbyra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Byl dvojnásobným Hrdinou Sovětského svazu a Hrdinou Československé socialistické republiky. Narodil se v ukrajinské rolnické rodině. Od roku 1919 sloužil v Rudé armádě, bojoval také v občanské válce, jako řadový voják 1. jízdní armády. Mezi válkami zůstal u jezdectva, jako elitní důstojník Rudé armády byl vybrán ke studiu na Akademii generálního štábu. Začátek Velké vlastenecké války jej zastihl v generálním štábu, ale už po několika dnech si vymohl přeložení na ukrajinskou frontu. Během roku místo divizi velel armádě. V čele několika armád, naposledy gardové, už zůstal do konce Velké vlastenecké války. Jeho vojska se v roce 1941 zúčastnila ústupových bojů na Ukrajině, v roce 1942 Barvenkovo-Lozovské útočné operace, poté ustoupila do Donbasu, nakonec až na severní Kavkaz. V druhé polovině roku 1942 velel postupně 12., 47, a 18. armádě bránící se u Novorossijska. Začátkem roku 1943 vojska Zakavkazského frontu přešla do útoku, brzy osvobodila Krasnodar, až do září však trvala likvidace německé 17. armády na Tamaňském poloostrově. V říjnu 1943 byl přeložen na Ukrajinu. Brzy se stal velitelem 1. gardové armády, se kterou došel až do Prahy. Po druhé světové válce sloužil v Kyjevě jako velitel vojenského okruhu. Podpora Nikity Sergejeviče Chruščova mu od roku 1953 přinesla vynikající kariéru. Stal se nejprve velitelem vojsk ve východním Německu, poté stanul v čele pozemních vojsk, když se stal 1. náměstkem ministra obrany. Po smrti maršála Malinovského v dubnu 1967 byl jmenován novým ministrem obrany SSSR. Grečko byl ministrem obrany během invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a on sám byl na zasedání sovětského politbyra stoupencem vojen...