Július Lenko byl slovenský básník a překladatel. Narodil se 10. prosince v Hybe a vzdělání získával v Liptovském Mikuláši a v Bratislavě, kde studoval slovenštinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Po ukončení vysokoškolského studia v roce 1939 působil jako středoškolský profesor v Humenném a Prešově, v letech 1945 – 1957 učil v Liptovském Mikuláši. V roce 1957 začal pracovat na pověřenectvu školství a kultury v Bratislavě, od roku 1960 pracoval jako redaktor vydavatelství Tatran, kde setrval až do odchodu do důchodu v roce 1977. Jeho život a dílo mapuje i dokumentární film Július Lenko . Svá první literární díla začal uveřejňovat už během středoškolských studií v časopisech Slovenský ľud, Nový rod a Svojeť, později publikoval i v časopisech Slovenské smery, Slovenské pohledy, Elán, Pero a Nové slovo. Knižně debutoval v roce 1941 sbírkou básní V nás a mimo nás. Jeho tvorba byla silně ovlivněna poetismem a nadrealismem, ale i spisovateli jako Emil Lukáč, Laco Novomeský, Ivan Krasko, ze zahraničních pak zejména Jiří Wolker. Ve svých začátcích se věnoval tématům dobového vystěhovalectví a milostné lyrice, později se v jeho tvorbě objevovala i témata války, utrpení, později i vzpomínky na dětství a mládí. Kromě vlastní tvorby se věnoval i překládání z němčiny , francouzštiny a ruštiny . Zasloužil se o založení Muzea Janka Krále v Liptovském Mikuláši. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Július Lenko na slovenské Wikipedii....