Porfyrios z Tyru byl novoplatónský filosof. Jeho rodné jméno bylo Malchos , ale po příchodu do Říma si své jméno pořečtil – na Porfyrios . Porfyrios nejprve studoval v Athénách, kde se zabýval gramatikou a rétorikou. V roce 262 odešel do Říma, kam jej zlákal věhlas Plótínův, u kterého pak šest let studoval novoplatónismus. Z přepracování si poškodil zdraví a pět let strávil na Sicílii. Po svém návratu do Říma vyučoval filosofii. Jeho nejvýznamnějším žákem byl Iamblichos z Chalkidy. Ke stáří se oženil s vdovou se sedmi dětmi. Porfyrios byl vášnivým odpůrcem křesťanství . Vytvořil teorii, že biblická kniha Daniel byla sepsána Židy ve 2. století př. n. l. za vlády Antiocha IV. Epifana, tedy až po předpovídaných událostech, u kterých nemohl zpochybnit, že se splnily, a ne Danielem v 6. st. př. n. l., jak o sobě tato kniha tvrdí. Byl též obhájcem vegetariánství . Byl jedním z nejvýznamnějších žáků Plótína, jehož spisy utřídil a vydal v šesti souborech po devíti spisech, v tzv. enneadách. Sepsal též Život Plótínův. Komentáři k Platónovým, Aristotelovým, Theofrastovým a Plótínovým spisům založil tradici novoplatónského komentování klasických děl řecké filosofie. Jeho stručné dílko, přeložené do latiny Boëthiem, Úvod k Aristotelovým Kategoriím , významně ovlivnilo středověkou logiku a filosofii, zejména podněty k úvahám a sporům o způsobu existence obecných pojmů . Spolu s Aristotelovými spisy Kategorie a O vyjadřování sloužil tento spisek jako úvod do logické problematiky v období středověké logiky zvaném logica vetus.