Miloš Pohorský byl český literární kritik a historik. Narodil se na pražském Žižkově v rodině bankovního úředníka. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, kde maturoval v roce 1948. Poté studoval literární vědu a estetiku na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Ještě během studií v roce 1950 začal na katedře působit jako asistent na katedře české s slovenské literatury. V roce 1953 získal titul PhDr. obhajobou práce Boje o demokratickou linii literatury v padesátých letech 19. století. Od roku 1952 pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Nejprve jako vědecký aspirant u Jana Mukařovského, od roku 1958 pak jako vědecký pracovník. V tomto roce rovněž obhájil kandidátskou práci s titulem Česká literatura od roku 1858 do let sedmdesátých. V ústavu pracoval s krátkými přestávkami až do roku 1990. Vedl postupně oddělení současné literatury , edičního a textologického oddělení , oddělení dějin české literatury . V letech 1964–1965 pracoval jako redaktor kulturní rubriky Rudého práva. Rovněž přednášel na filosofické a novinářské fakultě UK. V letech 1981–1982 byl rovněž externím dramaturgem Filmového studia Barrandov. Spolupracoval s divadlem Viola a s nakladatelstvím Československý spisovatel, kde byl v letech 1990–1992 ředitelem. Po odchodu do důchodu působil jako učitel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy . Koncem padesátých let byl vedoucím kolektivu autorů, kteří vytvořili Dějiny české literatury, díl III.. Přispíval do časopisů Česká literatura, Impuls, Literární měsíčník, Literární noviny, Orientace, Plamen a další. Věnoval se především dějinám české literatury druhé poloviny 19. století. Byl členem řady redakčních rad a podílel se na vydání děl mnoha českých spisovatelů . K mnoha publikacím napsal doslovy....

Alexandr Kliment , vlastním jménem Alexandr Klimentiev , byl především prozaik, ale také publicista, autor rozhlasových her a dramaturg československého filmu. Jako nemálo jiným bylo tomuto autorovi za normalizace znemožněno publikovat na domácí půdě. Jeho díla mohla vycházet pouze v zahraničí či v samizdatu, a byl tak donucen vystřídat mnohé běžné, až podřadné profese, než se stal spisovatelem z povolání.  Debutoval v časopise Mladý svět a v Host do domu, přispíval i do Literárních novin, Listů, Plamenu, Kulturní tvorby aj. a v roce 2006 byl oceněn za životní zásluhy o rozvoj o českou literaturu Cenou Ladislava Fukse. Alexandr Kliment byl synem ruského emigranta Alexandra Ivanoviče Klimentieva . Otec vstoupil v květnu 1918 do československých legií a s nimi se dostal do Československa. Matka pocházela ze statku v Příšovicích, otec se stal brusičem drahých kamenů. Alexandr Kliment studoval medicínu, dějiny umění a Akademii výtvarných umění, studia však nedokončil. Po vojně pracoval v letech 1953-1959 jako redaktor, poté se stal autorem na volné noze. V roce 1960 mu vyšla úspěšná próza Marie. Po roce 1968 neemigroval, publikovat však od roku 1970 nemohl. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vystřídal různá zaměstnání jako noční vrátný nebo recepční. Pravidelné povolání ztratil a žil ze zahraničních honorářů. K práci korektora se vrátil až v roce 1984. Až do roku 1990 jeho díla vycházela pouze v samizdatových edicích nebo v zahraničí. Byl mistrem psychologického ztvárnění postav v běžných každodenních i v neočekávaných situacích. V letech 1970–1989 vycházela jeho díla výhradně v zahraničí. Dílo Alexandra Klimenta se vyznačuje zájmem o všední osudy lidí, lidské vztahy a niterné životy. Zabývá se mravními a citovými problémy, osamělostí jedince, tím má blízko k psychologické próze. Autorovi protagonisté mají často blízký vztah k domovu, žijí v úzkost...