„Mám to tak s básněmi odjakživa, že je považuji především za neklid, který má člověka vytrhnout z jeho ustálenosti, který má zpozornět jeho citový a myšlenkový život. Básně člověku nepotvrzuji to, co ví, co si představuje, co prožil a hodnotově roztřídil, naopak mu všechno trochu rozhážou, nakloní, rozechvějí a v posledku tak v něm vyvolávají — touhu. V ní je celá naše neúplnost, paradoxnost a neskončenost. Báseň totiž, myslím, ze své povahy není definice, ale volání." Z prologu Petra Hrušky


S nápadem vydávat ročenky „nejlepších básní“ přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman. Edice The Best American Poetry záhy zaznamenala velký úspěch a podobné ročenky dnes vycházejí v řadě zemí světa. Projekt zahájený Hostem v roce 2009 sklízí i v českém prostředí příznivou odezvu u kritiky a čtenářů. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, naopak má představit subjektivní pohled editorů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek představuje výběr z básní, jež byly v daném období uveřejněny jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost byla věnována poezii publikované knižně, časopisecky, ale i na internetu. Po editorských dvojicích Karel Šiktanc a Karel Piorecký (2009), Miloslav Topinka a Jakub Řehák (2010), Petr Král a Jan Štolba (2011), editorce Simoně Martínkové-Rackové (Sto nejlepších českých básní, 2012) a Ivanu Wernischovi s Wandou Heinrichovou (2013) se role editorky ujala Olga Stehlíková a úlohy arbitra se zhostil zřejmě nejpopulárnější český básník střední generace Petr Hruška.