Jiří Scheufler byl spisovatel, činovník Náboženské společnosti čsl. Unitářů, mystik a duchovní učitel, zpěvák. Absolvoval obchodní akademii a po celý život studoval koncertní zpěv. Vystupoval jako sólový zpěvák a působil v různých sborech, např. v pražském Hlaholu. V mládí se pokoušel o poezii, psal beletrii a věnoval se také malířství. Před druhou světovou válkou měl v Praze společně s přítelem H. Spitzem kartonážní firmu. Poté, co byla firma po roce 1948 znárodněna, prošel asi dvacítkou různých zaměstnání, byl režimem neustále „prověřován“ a ze zaměstnání vyhazován, až byl nakonec zařazen na podřadné místo účetního na železnici, kde kvůli dlouhodobým pobytům v nevytopených vagónech onemocněl těžkou ledvinovou chorobou. S první manželkou Helenou roz. Hrbkovou žil 28 let a měl s ní dvě dcery. Jejich manželství se rozpadlo, když Scheufler navázal známost s kolegyní ze studia zpěvu a ze sboru, Arnoštkou Dědkovou, kterou si po dlouholeté známosti vzal za ženu. Od svých pětapadesáti let byl v invalidním důchodu kvůli vážným srdečním problémům, a též malignímu nádoru v oku, který se sice jeho příteli prof. Kurzovi podařilo odstranit, avšak v důsledku toho měl pak jen jedno funkční oko. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci r. 1996. Jeho bratrem je etnograf Vladimír Scheufler. Jeho synovcem je historik fotografie Pavel Scheufler. Byl od dětství hluboce věřícím člověkem a po setkání s Weinfurterovým „Ohnivým keřem“ se začal intenzivně zabývat duchovními naukami. Stal se členem a pravidelným návštěvníkem přednášek spolku praktických mystiků Psyché, kam chodil i se svou první manželkou a několika dalšími členy rodiny. Zhruba dvacet pět roků přednášel v pražské, brněnské a olomoucké Unitarii. Nosil přitom černý talár a vyzařoval určité charisma, takže jeho přednášky patřily k těm nejvíce navštěvovaným a vytvořila se kolem něj skupinka převážně mladých lidí, kteří v něm viděli svého guru. Pod jeho kazatelským stolkem vž...