Roku 1939 žil ve Vilnu, zažil ruskou okupaci v září 1939, litevskou anexi 28.10. 1939 - 17.6. 1940, návrat sovětské okupace 17. 6. 1940 - 22. 6. 1941 a následující německou okupaci. V září 1943 se rodina přestěhovala do Varšavy, kde se spolu se starším bratrem přihlásil do ilegálního skautského hnutí. V srpnu 1944 se zapojil do povstání, sloužil jako spojka v útočném praporu „Nałęcz“. Jeho bratr byl v bojích těžce raněný a zemřel. Po kapitulaci povstání se spolu s matkou ukrývali ve vesnici poblíž Krakova. Po osvobození se v lednu 1945 pokusili vrátit do Varšavy, po několika dnech pobytu se vrátili do Krakova. S koncem války se setkali s otcem. Obdržel několik válečných vyznamenání. V Polsku panovalo velmi napjaté politické klima a proto na Vánoce 1946 s matkou přešli hranice do okupovaného Německa a již v červenci 1947 byli v polském táboře v Anglii. Zde Bohdan vystudoval Polskou chlapeckou akademii Mikuláše Koperníka a získal maturitní vysvědčení. V Anglii začal studovat vysokou školu. V té době Kongres Spojených států odhlasoval zákon, který povoloval polským vojákům, kteří sloužili za druhé světové války pod vedením spojenců a byli demobilizováni v Británii, aby se přistěhovali se svými rodinami. Protože tyto požadavky splňoval, požádal o vstupní víza, a v prosinci 1950 dopluli do přístavu v New Yorku. Zde pokračoval ve studiu, získal titul bakaláře přírodních věd. Pracoval jako stavební inženýr, v roce 1955 založil v Massachusetts se společníky designovou společnost. V roce 1961 se odstěhoval do San Juan na Portotiko a založil si tam vlastní stavební firmu. V roce 1962 se po šestnácti letech setkal se svým otcem, který za ním přijel. Poprvé se do Polska podíval v roce 1965, už jako americký občan. Opustil Portoriko a v květnu 1966 se přestěhoval s rodinou do Stockholmu, kde pracoval a cestoval po Evropě jako poradce firmy Elektrolux. V roce 1971 se vrátil na Portoriko, kde založil novou stavební společnost a podnikal až do roku 1982. Stal se pak ředitelem ve...