Marie de France byla středověkou básnířkou. O jejím životě se mnoho neví, ale pravděpodobně se narodila ve Francii a v druhé polovině 12. století žila v Anglii. Žila a psala na neznámém dvoře, ale její práce byly téměř určitě známy na královském dvoře krále Jindřicha II. Plantageneta. Její jméno i geografické upřesnění známe pouze z jejích rukopisů. Je považována za první francouzskou básnířku. Marie de France psala nářečím francouzštiny používané v oblasti Île-de-France , ale v jejích textech se objevuje i vliv anglonormanštiny. Stejně jako většina autorů a učenců své doby uměla latinsky, a k tomu ještě anglicky a nejspíš i bretonsky. Je autorkou Lais of Marie de France . Ze střední angličtiny přeložila Ezopovy bajky do angonormanské francouzštiny a podle latinských textů sepsala Espurgatoire seint Partiz . Poslední dobou je někdy označována za autorku haliografie svaté Æthelthryth, anglické princezny a královny a později abatyše. Její Lejchy jsou čteny ještě i dnes a ovlivnily vývoj pozdější rytířské literatury. Lejchy Marie de France jsou 12 krátkých epických básní. Jsou psané anglonormanštinou a složeny byly nejspíš v druhé polovině 12. století. Krátké lejchy z většiny oslavují koncept dvorské lásky, již hlavní postavy prožívají, a individualitu postav. Britská knihovna má pět různých rukopisů s jedním či více lejchy, ale pouze jeden rukopis ze 13. století obsahuje všech 12 příběhů. Marie de France je za sebou uspořádala nejspíš tak, aby dala do kontrastu kladné a záporné činy, které mohou z lásky vzejít. V tomto rukopise chválí liché lejchy postavy, které vyjadřují lásku druhým. Sudé lejchy naopak varují před tím, jak láska k sobě samému může vést k neštěstí. V tomto rukopise je také prolog o 56 verších, ve kterém Marie popisuje, proč lejchy zkomponovala. Píše, že byla inspirována příkladem sta...