Jiří Pištora byl český básník. Otec Jiřího Pištory byl úředník nemocenské pojišťovny v Pardubicích, sociální demokrat Antonín Pištora . Podílel se na zajištění pracovních knížek pro parašutisty skupiny Silver A a byl popraven za heydrichiády. Jiří Pištora maturoval na reálném gymnáziu v Pardubicích roku 1951. Rok pracoval jako pomocný dělník ve Východočeských chemických závodech v Rybitví. V letech 1952 až 1957 vystudoval češtinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Studium ukončil diplomovou prací o Františku Halasovi. Ani po ukončení studia nenalezl odpovídající zaměstnání a rok pracoval na stavbě opatovické elektrárny. V období 1958 byl metodikem v krajské a okresní lidové knihovně Pardubice. Z Pardubic odešel do Prahy, kde byl od roku 1961 zaměstnán v sekretariátu Svazu československých spisovatelů. V roce 1965 se stal jeho členem a později tajemníkem. V letech 1963—1964 byl redaktorem časopisu Tvář, v letech 1966—1969 spolupracoval s časopisem Sešity pro mladou literaturu. V roce 1968 žádal spisovatele, aby veřejně vysvětlili své počínání v 50. letech, jako byly články o procesech. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odešel se spisovatelem Karlem Michalem do emigrace, ale vrátil se. V září 1969 zveřejnil dětský časopis Mateřídouška spolu s dalšími Pištorovými verši i jeho básničku Lapkové. Její skrytě antiokupační význam, zvýrazněný ilustrací Luďka Vimra , vyvolal reakci státních orgánů. O případu psalo Rudé právo v článku Ideje z Mateřídoušky. Po zveřejnění říkanky Lapkové byla Pištorovi zrušena smlouva na vydávání dětských knih ve vydavatelství Albatros. O básníka se zajímala STB, byl vyslýchán pro údajné napojení na organizaci Amnesty International a pro zaslání do ciziny informací o věznění Luďka Pachmana. Poslední rok života byl bez zaměstnání a prožíval i osobní krizi po rozvodu a v novém manželství. Ze života odešel dobrov...