Mladá fronta nabízí našemu českému čtenáři dílo, které je rozsáhlé nejen po stránce celkové délky (400 stran), ale i svým věcným obsahem. Autor se zabývá celou řadou problémů vlády Marie Terezie (1740 – 1780) – od tzv. pragmatické sankce a vnějších vztahů – které byly spjaty s několika válkami, během nichž došlo k prověření spojeneckých svazků a následné utváření nových - až dále po vnitřní změny v uspořádání ve školství, vojenství, hospodářství, atd. publikace přináší také velké množství informací o osobnosti Marie Terezie, jejich aktivitách i životním způsobu, schopnosti řešit problémy, vztahu k rodině, k armádě, k poddaným. Dílo lze rozdělit do dvou velkých tematických celků a to za prvé - zajištění celistvosti monarchie a za druhé - politika vnitřních reforem.

Autor nám představuje Marii Terezii – energickou, autoritativní panovnici, která se obklopovala kvalifikovanými rádci, aby její reformy nabývaly systematický charakter. Právě reformnímu úsilí věnuje autor velkou pozornost. I když situace monarchie to vyžadovala, patří velká zásluha samotné císařovně. Nedostatek financí „vyžadoval“ nejen reformy v daňové politice, ale i změny v celkovém řízení a uspořádání ve státě. Autor se celkem podrobně věnuje procesu centralizace, hospodářské a školské reformy. Zastává stanovisko, že v procesu centralizace nešlo potlačování tradičních svobod „z vůle despoty“, nýbrž o to aby společná politika zajistila zemi ochranu před napadením cizí mocností. Pokud jde o proces germanizace, shoduje se Tapié s řadou dalších autorů, že reformy v této oblasti nebyly vedeny myšlenkou německo-nacionální.

Náročnost zpracování tématu Marie Terezie a Evropa vyplývá nejen z rozsahu, šíře problémů, charakterizovat poměry rakouské monarchii včetně určité specifiky v některých jejích součástech jako Čechy, Uhry, ale také spíše z toho, že uvedený časový úsek v sobě zahrnuje určitý přerod, přeměnu společnosti – který je též naznačen v podtitulu knihy – od baroka k osvícenství.

Pro českého čtenáře má vydání knihy specifický význam. V závislosti na znalostech příslušné literatury o tomto období může srovnávat hodnocení našich autorů (byť ne jednotné) a autora francouzského. Zejména pokud jde o vztahy rakousko-francouzské a jejich vývoj.

Marie Terezie nastoupila na trůn ve svých 23 letech. Zajištění celistvosti rakouského státu pro ni představovalo vážný problém. Při výkladu této problematiky autor seznamuje s charakterem tehdejších vztahů mezi státy i jejich hlavními představiteli. Je pochopitelné, že podstatnou část práce zaujímá problematika vztahů, zejména bojů, válek s Pruskem (králem Fridrichem II.), které bez vypovězení války Rakousko a získali pro sebe hospodářsky velmi důležitou část monarchie – Slezsko, na jehož znovuzískání věnovala Marie Terezie mnoho úsilí, ale bez úspěchu.

K zajímavým částem publikace pak patří úsilí o utvoření spojenectví k zajištění celistvosti monarchie, zejména svazky s Francií a její získání za spojence Rakouska.

V publikaci se objevuje několik nedůsledných hodnocení určitých událostí. Jako příklad lze uvést povstání sedláků v Čechách v roce 1775 a jeho význam, zejména pro vydání robotního patentu téhož roku. Na stránce 323 se mj. uvádí, že zásluhu o robotní patent z roku 1775 měli především ministři a vrchnost. Na straně 330 se však píše o rostoucí úloze rolnictva, která se naplno projevila za povstání v roce 1775 a která „zasadila starému systému v Čechách obrovskou ránu.“

Publikace Viktora - L. Tapié je nepochybně kvalifikovaným zpracováním zvoleného tématu. Na základě historických pramenů a literatury přispívá k obohacení dosavadních poznatků o Marii Terezii, její osobnosti a problémech tehdejší doby i způsobech jejich řešení.
(Rudolf Franěk)