Karel Lewit byl neurolog, zakladatel moderní funkční diagnostiky a léčby vertebrogenních onemocnění a manuální a reflexní terapie v bývalém Československu. Otec Karla Lewita - MUDr. Egon Lewit pracoval v Lublani ve vojenské nemocnici na infekčním oddělení. Od konce 1. světové války získal místo v Praze a tak se sem rodina přestěhovala. Karel Lewit tak od mala vyrůstal v ryze českém prostředí. V roce 1934 absolvoval německé gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze a následně se zapsal ke studiu na lékařské fakultě. Jeho židovský původ a poměry v tehdejším pomnichovském Československu v roce 1939 jej přinutily přerušit studium na medicíně . Prahu opustil 13. března 1939 kdy odjel do Paříže, kde mohl i jako lékař s nedokončeným studiem pracovat v nemocnici Bichat . Ihned po vypuknutí války se přihlásil do zahraničního odboje. V říjnu 1939 nastoupil v Agde do 1. pěšího pluku jako zdravotník. V této funkci se účastnil ústupových "bojů" na Seině a Loiře. V červnu 1939 byl převelen do Anglie. V Anglii působil až do roku 1944. V září 1944 byl převelen do Normandie jako příslušník Československé obrněné brigády. Od října 1944 až do konce války byl přítomen obléhání Dunkerku, kde bojoval v průzkumné četě. V Británii se seznámil se svou budoucí manželkou Iris. Za svou odbojovou činnost později získal prestižní vojenské vyznamenání "Zlatý kříž ČSR". Po skončení války byl Karel Lewit v červenci 1945 demobilizován a vrátil se do Československa. Studium na lékařské fakultě v Praze dokončil doktorátem v červenci 1946. Prakticky od roku 1946 se pak začal věnovat neurologii. Nastoupil na neurologickou kliniku významného neurologa profesora akademika Kamila Hennera. Za vedení asistenta Černého se Karel Lewit zaměřil na do té doby podceňovanou problematiku onemocnění páteře a plotének. Za vydatné pomoci profesora...