Julius Zeyer byl český prozaik, dramatik a básník, přední představitel lumírovské generace. Rovněž je označován za jednoho z nejvýraznějších českých novoromantiků či předchůdce dekadentů. Jeho bratr byl český novorenesanční architekt Jan Zeyer z generace Národního divadla, který v letech 1873–1880 spolupracoval s architektem Antonínem Wiehlem, vůdčí osobností novorenesance navazujícího na tradici české renesance 16. století. Náměty čerpal nejčastěji z dávné historie, mytologie, bájí a pověstí, a to nejen českých, ale i evropských – především starogermánských, starorománských a slovanských. Jeho poezie je převážně epická a má často nostalgický ráz. Ve svém literárním díle, ať už se jedná o prózu či poezii, si vysnil vlastní svět, který měl s realitou jen málo společného. Tento fiktivní svět byl i se svými hodnotami a pravidly pravým opakem tehdejšího provinciálního českého maloměšťáctví, se kterým přicházel Zeyer denně do styku a které tolik nenáviděl. Mnohdy odrážel hlubokou krizi citlivého idealisty v pragmaticky založené měšťácké společnosti. „Protiklady a vztahy naděje a zklamání, smyslového okouzlení a touhy překonat niternou myšlenkovou pomíjivost tohoto okouzlení tvoří dominantu celého Zeyerova díla.“ V jeho díle se také často objevuje motiv silného citového přátelství mezi muži a až eroticky laděné popisy krásy mladých mužů . Na základě těchto faktů a pečlivého rozboru jeho díla došla řada literárních vědců a historiků k závěru, že Julius Zeyer byl s největší pravděpodobností homosexuál či snad bisexuál. Této teorii nasvědčuje i Zeyerova osobní korespondence, v níž se opakovaně zmiňuje o jakémsi svém velkém a strašném tajemství, o svých pocitech osamělosti, smutku a vyděděnosti ze společnosti. Pravdou také je, že se nikdy neoženil a není an...

Maria Edgeworthová byla anglo-irská spisovatelka literatury pro mládež i pro dospělé. Maria Edgeworthová se narodila v hrabství Oxfordshire v domě svých prarodičů. Většinu svého života strávila v Irsku na venkovském statku svého otce, kde vyrůstala v prostředí irské venkovské šlechty, ve společnosti rodin Kitty Pakenhamové , lady Moiry a její tety, Margaret Rustonové. Měl na starosti správu majetku svého otce, což byla zkušenost, kterou později využila při psaní románů o Irech. Její rané spisovatelské úsilí bylo méně realistické a melodramatičtější; jeden z jejích textů obsahuje postavu darebáka, který jako masku nosí kůži staženou z obličeje mrtvoly. V roce 1802 se rodina vydala na cesty, nejprve do Bruselu a později - během krátkého příměří v době napoleonských válek známého jako amienský mír - do Francie. Rodina se seznámila s řadou významných osobností a Maria dostala nabídku sňatku od jistého švédského hraběte. Po návratu do Irska začala znovu psát. Otec Marie Edgeworthové Richard Lovell Edgeworth, známý spisovatel a vynálezce, podporoval psaní své dcery; trval však na tom, že její práce musí napřed schválit a upravit. Žádný z příběhů publikovaných v The Parent’s Assistant nesměla autorka ani přečíst svým sourozencům , dokud je neschválil. Příběh Castle Rackrent napsala za jeho zády a zveřejnila anonymně. Po smrti svého otce v roce 1817 vydala Maria Edgeworthová jeho paměti, které rozšířila o životopisné komentáře. Působila jako spisovatelka až do své smrti a ke konci života se snažila co nejvíce zmírnit utrpení rolníků, kteří byli postiženi velkým hladomorem . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Edgeworth na německé Wikipedii....