Ismail Halit Kadare je albánský básník a spisovatel. V roce 1990 odešel do Francie, žije střídavě v Albánii a Francii. Absolvoval střední školu v rodném městě a v roce 1958 vystudoval albánštinu na univerzitě v Tiraně. Později strávil dva roky na Literárním institutu M. Gorkého v Moskvě. Literární tvorbu započal už na gymnáziu, ale proslavil se především dílem Moje století , po kterém následovala další básnická díla jako Sluneční motivy a Čas . Nejvýznamnějším jeho básnickým dílem je lyricko epická poéma Proč se přemýšlí o těchto horách , která reflektuje osudy albánského národa a stalinistické Albánské strany práce. Kadare je autor řady povídek, novel i románů. Prozaická díla jsou charakteristická historicko-filozofickými úvahami a hlubokými myšlenkami často vyjádřenými pomocí výpustek, na základě asociací nebo historických souvislostí. Myšlenka románu Generál mrtvé armády je albánská láska ke svobodě. Námět nezdolného albánského ducha napříč staletími použil také v románu Hrad . V románu Kamenná kronika kritizuje styl myšlení venkovanů. O důležitých historických problémech mluví ve sbírkách povídek a novel Dřívější znak , Most se třemi oblouky a Chladnokrevnost . Významným dílem z jeho tvorby, ale i celé novoalbánské literatury je román Velká zima . Kadareho díla byla přeložena do mnoha světových jazyků. Kniha Evropská identita Albánců – důkaz z roku 2006, jejíž části publikoval deník Shekulli, rozpoutala polemiku mezi ním a literárním kritikem Rexhepem Qosjou. V roce 1992 mu byla udělena francouzská literární cena Prix mondial Cino Del Duca. V roce 2005 byl prvním laureátem Mezinárodní Man Bookerovy ceny....