Otokar Březina, vlastním jménem Václav Jebavý , byl český básník a spisovatel, představitel symbolismu. Ovlivnil vývoj české poezie ve 20. století. Narodil se 13. září 1868 v Počátkách č. p. 224 manželům Ignáci Jebavému a jeho manželce Kateřině, rozené Fákové. Pokřtěn byl jako Václav Ignác Jebavý. Otec byl již potřetí ženat a syn Václav vyrůstal jako jediné dítě starších rodičů . Po základní školní docházce v Počátkách přestoupil v roce 1883 na reálku v Telči. Zúčastnil se zde kulturního života a maturoval v roce 1887. Byl spolužákem a spolubydlícím Františka Bauera-Martinkovského. Po maturitě se stal učitelem v Jinošově u Náměště nad Oslavou. V tomto období začíná jeho osamělost a také korespondence s Annou Pammrovou, se kterou si celý život dopisoval. V roce 1888 získal doplňkovou maturitu na učitelském ústavu v Praze a působil v letech 1888–1901 v Nové Říši. Oba rodiče mu umřeli během jednoho týdne, v únoru 1890 a v Nové Říši žil osaměle; věnoval se studiu jazyků, filozofie a vlastní tvorbě. V roce 1894 složil v Soběslavi učitelskou zkoušku pro měšťanské školy, na kterých učil od roku 1901 v Jaroměřicích nad Rokytnou. Od roku 1914 učil se sníženým úvazkem, od roku 1919 až do penzionování měl tvůrčí dovolenou. Roku 1925 odešel definitivně do penze. Roku 1929 zemřel na vrozenou srdeční vadu. Je pochován v Jaroměřicích nad Rokytnou. Náhrobek vytvořil Březinův přítel, sochař František Bílek. Bezprostředně po jeho smrti vyšla celá řada vzpomínkových knih, z nichž nejproslulejší je Mé svědectví o Otokaru Březinovi. Napsal ji jeden z mála Březinových blízkých přátel po dobu více než třiceti let, Jakub Deml; po vydání vyvolala publikace řadu polemik. Březina psal hlavně prózu – opouští anekdotickou linii, v jeho tvorbě převládá naturalismus, základními motivy toho...

František Jech byl pedagog na moravskobudějovickém gymnáziu, historik, muzejník, sokolský a osvětový pracovník. Často pracoval s Josefem Fišerem. František Jech se narodil v Doňově, v rodině místního rolníka Jana Jecha a jeho manželky Anny, rozené Hlávkové. Po maturitě na gymnáziu v Jindřichově Hradci studoval na Filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy university v Praze. Po studiích se usadil v Moravských Budějovicích, kde od září 1912 získal místo na místním obecním reálném gymnáziu, nejprve jako suplující učitel, později jako profesor. Kromě pedagogické činnosti se věnoval bádání na poli regionální historie, práci v muzeu a v Sokole. Jeho historické statě položily základ regionální historiografie Moravskobudějovicka. Dne 5. srpna 1913 se ve Stráži nad Nežárkou oženil se Zdeňkou Novotnou , dcerou řídícího učitele Jana Novotného z Příbraze u Stráže nad Nežárkou. Manželé Jechovi měli tři děti. Závěr života prožil v domově důchodců ve Velkém Újezdě. Spolu s manželkou je pohřben v Moravských Budějovicích, autorem náhrobku je František Bílek. František Jech byl přítelem Otokara Březiny, což se projevilo na jeho díle. Další část jeho díla je věnována jeho působišti – Moravským Budějovicím. Knižně vyšlo: Moravským Budějovicím a okolí věnoval František Jech tato díla :