Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 235 |
Jazyky: | česky |
Edice: | Prameny k dějinám české literatury 3x, 4. svazek ed. Prameny k dějinám čes. lit. 0x, Práce ČSAV. Sekce jaz. a lit. 3x |
Vydání: | 1 |
Vydáno v: | Praha |
Náklad: | 600 ks |
Vystaveno: | pá 23. června 2017 14:09 |
Číslo položky: | 14013 |
První souborné vydání vzájemné korespondence dvou předních českých buditelů obsahuje 74 dopisů Šafaříkových a 10 dopisů Palackého. Časově zabírá léta 1817-1856 a skýtá zajímavý i poučný pohled jak na růst osobnosti a práci pisatelů, tak na významnou dobu českého národního obrození.
František Palacký byl český historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života v soudobé Praze. Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví, má přezdívku Otec národa. Narodil se v Hodslavicích na východní Moravě jako páté z 12 dětí, z nichž 8 se dožilo dospělosti. Pocházel z protestantské rodiny augsburského vyznání s dlouhou tradicí. Jeho otec Jiří Palacký byl učitelem na místní škole a lokálním faktorem domácích tkalců, jeho matka byla Anna, rozená Křižanová, po její smrti se otec podruhé oženil s Julianou. František a jeho bratři se nejprve vzdělávali u svého otce. František poté nastoupil do významné zámecké školy v německojazyčném Kunvaldu u Nového Jičína, zřízené hraběnkou Marií Walburgou Zeil-Waldburg. V letech 1809–1812 pokračoval studiem latinské školy v Trenčíně a následovalo evangelické lyceum v Prešpurku , kde se seznámil a spřátelil s Pavlem Josefem Šafaříkem. V Trenčíně bydlel u otce Ľudovíta Štúra Samuela, který byl také jeho učitelem. Přestože si Palackého otec přál, aby se také z jeho syna stal evangelický učitel a kněz, syn nepokračoval dál ve studiích, ale nastoupil v letech 1819–1823 jako vychovatel do uherských šlechtických rodin. Důvodem odmítnutí otcova přání, aby se stal pastorem ve Slezsku, byla láska k uherské šlechtičně Nině Zerdahelyové, rozené Báloghové, se kterou se Palacký seznámil v Prešpurku. Rok 1820 František Palacký strávil jako vychovatel se svými svěřenci Karlem a Janem Nepomukem Czúsovými ve Vídni. Toto působení ve vyšších společenských kruzích mu jednak umožnilo přístup do světa vyšší kultury, ale také měl dost příležitosti pokračovat ve svém sebevzdělávání, v této době hlavně ve filozofii a estetice . Získal také dobrý přehled o politice a poli...
Zoe Hauptová byla česká slavistka, paleoslovenistka, editorka, překladatelka, vysokoškolská pedagožka a redaktorka Slovníku jazyka staroslověnského . Zoe Hauptová vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Roku 1958 získala na téže fakultě titul CSc. Přednášela na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde se v roce 1990 habilitovala. Její partnerkou byla Petra Fischerová.
Pavel Josef Šafařík, též Šafárik , Šaffařík, zřídka Josef Jarmil, německy Schafarik , byl slovenský česky píšící spisovatel, slavista, literární historik, etnograf a jazykovědec. Pocházel z malé východoslovenské vsi, z rodiny evangelického kazatele a učitele. V letech 1806–1808 studoval v Rožnavě, v letech 1808–1810 v Dobšiné a poté v Kežmarku. Roku 1815 odjel studoval do Jeny teologii . V letech 1819–1833 působil jako profesor a ředitel na srbském gymnáziu v Novém Sadě. Zde se roku 1822 oženil s Boženou Julií Ambrozyovou , s níž měl šest dětí. Roku 1826 se stal dopisujícím členem Učené společnosti krakovské a roku členem Varšavského tovaryšstva přátel nauk. Roku 1833 odešel do Prahy, kde mu přátelé František Palacký a Josef Jungmann sbírkou mezi vlastenci zajistili příjem 480 zlatých ročně po dobu 5 let, kterou vyplácel muzejní výbor s podmínkou, že bude psát výhradně česky. V letech 1838–1842 vedl redakci časopisu Muzejník a vydával časopis Světozor. Roku 1845 odmítl nabídku stát se profesorem slavistiky v Berlíně. Od roku 1847 pracoval v Univerzitní knihovně. Roku 1848 se účastnil sjezdu českých a německých spisovatelů a Slovanského sjezdu a stal se poslancem zemského sněmu. Pokoušel se založit nový vědní obor – slovanskou archeologii. Ke snahám o vytvoření samostatné slovenštiny se stavěl spíše zdrženlivě, ale snažil se být prostředníkem mezi českou a slovenskou stranou. Byl pohřben na evangelickém hřbitově v Karlíně, roku 1900 byly jeho ostatky přeneseny na Olšanské hřbitovy. Život Šafárikovy rodiny, jeho rodičů, prarodičů, příbuzných a sourozenců je úzce spjat s Štítnikem a jeho okolím. Otec Pavel Šafárik se narodil ve Štítniku 26. ledna 1761, zde i navštěvoval latinskou školu. Dva roky chodil do školy v obci Kunova Teplica, aby se naučil maďarsky. Po ukončení studií působil asi patnáct let v okolí Štítníka jako u...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem