Emanuel Jan Karel Josef Maria Poche byl český historik umění, autor řady odborných a populárních publikací. Narodil se na pražském předměstí Smíchově čp. 1023, tedy na pražském předměstí čerstvě povýšeném na město, jako jediný syn poštovního úředníka, vrchního poštovního rady Josefa Pocheho a jeho ženy Heleny, rozené Tužilové. Byl vnukem c. k. vrchního horního rady a účetního v Příbrami Emanuela Pocheho a pravnukem lesního v Drahoňově Újezdě Ignáce Pocheho. V letech 1922–1927 vystudoval historii a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Karla Chytila. Profesoru Vojtěchu Birnbaumovi poté dělal asistenta . Po roce 1928 pracoval jako úředník Státního fotoměřického ústavu při dokumentaci architektonických památek v Čechách. Od roku 1933 pracoval v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v letech 1948–1959 byl jeho ředitelem. Roku 1959 byl jako nestraník z politických důvodů sesazen, křivě obviněn z přečinů a odsouzen. V letech 1961–1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Věnoval se zejména uměleckým památkám Prahy, baroknímu sochařství a uměleckému řemeslu. Byl vědeckým redaktorem edice Umělecké památky Čech v Pražském nakladatelství Václava Poláčka. Byl dlouholetým členem a 1946–1950 předsedou Klubu Za starou Prahu, redaktorem Věstníku pro ochranu památek , redaktorem Ročenky kruhu pro pěstování dějin umění , spolupracovníkem Ottova slovníku naučného nové doby, členem redakční rady časopisů Ochrana památek a Umění . Jeho první manželkou byla vnučka presidenta Tomáše Garriguea Masaryka Herberta Masaryková, s níž měl dceru Charlottu , provdanou za hudebního skladatele Petra Kotíka, která emigrova...

Kamil Novotný byl český historik umění, výtvarný kritik, spisovatel publikací o umění, redaktor a ministerský úředník. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval dějiny umění na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1918 se stal úředníkem Ministerstva školství a národní osvěty. V roce 1936 se stal odborovým radou a v roce 1947 byl jmenován odborovým přednostou. Po únorovém převratu byl dne 1. března 1948 propuštěn ministrem Zdeňkem Nejedlým. Ztratil tak smysl životra, žil ve finančním nedostatku. Onemocněl a v roce 1959 zemřel. Díky úsilí manželky Anny Novotné byl teprve v roce 1969 morálně rehabiliutován. Uspořádal výstavy českého výtvarného umění v Československu a v zahraničí , pro řadu z nich psal i texty do katalogů. Opatroval pozůstalosti umělců, například Štursovu pozůstralost v Tróji. Byl mimořádným členem a dlouholetým jednatelem Spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1928 psal výtvarné kritiky a referáty pro deník Právo lidu. Od roku 1919 působil jako redaktor Časopisu Společnosti přátel starožitností. V letech 1938–1943 působil jako redaktor časopisu Zprávy památkové péče. Písemná pozůstalost Kamila Novotného je uložena v literárním archivu Památníku národního písemnictví, který ji získal v roce 1981. Obsahuje dokumenty z let 1898–1974, převážně jen doklady. Dále se zde nalézá korespondence s Emilem Fillou, Alfredem Fuchsem, Jaromírem Johnem, Karlem Košťálem, Jaroslavem Kvapilem, Václavem Poláčkem, Janem Slavíčkem, Spolkem výtvarných umělců Mánes a se Zdeňkem Wirthem. Dále jsou zde uchovány výstřižky s dobovými recenzemi a referáty. Pozůstalost zabírá šest archivních kartónů a má označnení 52/81.