René Srdínko je český mistr bojových umění , který svojí metodickou prací výrazně přispěl k rozvoji sportovního juda v bývalém Československu. Narodil se v Paříži francouzské matce a českému otci. Druhou světovou válku prožil v Londýně, kde jeho otec pracoval jako letecký mechanik. Po skončení války se s rodiči přestěhoval do Československa do Hradce Králové. Judu se věnoval od 14 let v hradecké sokolovně pod vedením Vladimíra Lorenze. Mimo vojenské služby v plzeňské Dukle v letech 1958-59 zůstal věrný hradeckému klubu po celou sportovní i trenérskou kariéru. V roce 1959 a 1960 se stal mistrem republiky ve sportovním judu. Sportovní kariéry musel zanechat ze zdravotních důvodů v roce 1963. Jako trenér se od šedesátých let postupně specializoval na prácí s mládeží. Mezi lety 1977-1983 působil u dorostenecké reprezentace jako hlavní trenér. K jeho nejznámějším žákům patřili v Hradci Králové Jaroslav Nikodým, Roman Novotný nebo Josef Nájemník. Od roku 1986 se věnoval tréninku žen, pro které byly v Hradci Králové vytvořené podmínky pro vrcholovou přípravu. Jeho nejznámější svěřenkyní byla Lenka Šindlerová. Byl u začátků sportovní kariéry Michaely Vernerové nebo Radky Štusákové. Ve spolupráci s Michalem Vachunem vytvářel od poloviny sedmdesátých let dvacátého století metodické příručky pro přípravu judistů ve vrcholovém sportu.

Michal Vachun je bývalý československý zápasník–judista. S judem začínal v 15 letech v Pardubicích, kde studoval chemickou školu. Vrcholově se připravoval v Praze v klubu Slávia VŠ . V roce 1965 reprezentoval Československo na mistrovství světa v Riu. Od roku 1973 působil jako judistický trenér. V polovině sedmdesátých let vypracoval jako ústřední trenér tréninkovou metodiku, která stála u zrodu úspěšné generace československých judistů z osmdesátých let dvacátého století. Po pádu komunistického režimu působil jako reprezentační trenér na Islandu. Od roku 2005 se věnuje funkcionářské činnosti, je pravidelně volen do funkcí v Evropské judistické unii.