Bernhard Häring byl německý katolický kněz a teolog, člen řádu redemptoristů. Narodil se jako jedenáctý z dvanácti sourozenců ve věřící katolické rodině. V roce 1933 po maturitě na státním gymnáziu vstoupil do noviciátu Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – k redemptoristům. Byl rozhodnut stát se lidovým misionářem. Představení však postřehli jeho nadání a poslali ho na studia morální teologie. Mladý kněz se netajil odporem k této bohovědné disciplíně, avšak jeho provinciál trval na svém: "Očekáváme, že se zasadíte o nový přístup k morální teologii." Kněžské svěcení přijal v roce 1939. Studia zahájil na proslulé univerzite v Tübingenu. V roce 1939 byl povolán do armády k sanitní službě. Na frontu byl poslán nejprve do Francie , pak do Polska a nakonec na Ukrajinu a do Ruska. Částečně si osvojil oba slovanské jazyky a jako zdravotník ošetřoval raněné obou válčících stran. Místní obyvatelstvo, když zjistilo, že je kněz, žádalo jej o křty svých dětí, poněvadž za stalinského režimu nebyly možné. Prožité válečné hrůzy z něj učinily radikálního odpůrce násilí. Po návratu se ujal pastorace utečenců a přesídlenců. Brzy nato byl však představenými poslán zpět do Tübingenu dokončit svá studia. Nový řádový provinciál Leonard Buijs poslal Häringa do Říma, aby na základě poznatků o dosavadní výuce morální teologie založil redemptoristický ústav, kde se bude morálka vyučovat podle nových principů daných požadavky doby. Ústav byl pojmenován podle zakladatele kongregace Accademia Alfonsiana. Häring zde působil jako profesor mezi lety 1951 a 1987. Během druhého vatikánského koncilu byl povolán za teologického poradce. Jako redakční sekretář se podílel na přípravě předlohy pastorální konstituce Gaudium et spes a spolupracoval též na konstituci Lumen gentium. Jeho práci ocenil papež Pavel VI., když jej v roce 1964 pozval, aby ve Vatikánu vedl postní exercicie. V roce 1968 byla vydána encyklika papeže Pavla...