Ján Hrušovský byl slovenský spisovatel - prozaik, novinář a esejista. Narodil se v rodině advokáta a vzdělání získával v Martině a Revúci. Pracoval ve Slovenské bance v Novém Sadu jako účetní. V době 1. světové války se nacházel téměř celou dobu na frontě, po ukončení války pracoval v redakci Slovenského Východu v Košicích, později v Národných novinách v Martině. V roce 1920 odejel na roční studijní pobyt do Itálie, kde působil na velvyslanectví v Římě. Po návratu domů pokračoval v práci pro tisk - byl redaktorem Slovenského denníku v Bratislavě a později ttaké vykonával funkci jeho šéfredaktora. V době 2. světové války pracoval na Úřadu propagandy klerofašistického Slovenského státu, po osvobození nastoupil v roce 1946 do redakce časopisu Sloboda, kde pracoval až do roku 1956, kdy odešel do důchodu. Svoji literární kariéru začínal publikováním fejetonů, povídek a žánrových obrázků v různých periodikách. Psal povídky, romány, prozaická díla s autobiografickými prvky, ale také kratší prozaické útvary. Ve svých dílech se vrací k oběma světovým válkám a z potřeby vyrovnat se s jejich následky jak po psychické, tak i po morální a citové stránce. Věnoval se i dobrodružným a historickým románům, ve kterých se vracel k známým osobnostem, vázaným se svojí činností či životem ke Slovensku, a tato díla vydával nejprve na pokračování v různých časopisech, dokud vyšla i knižně jako ucelená díla - často přepracovaná a pod jinými názvy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Hrušovský na slovenské Wikipedii.