Alberto Vojtěch Frič byl český etnograf, cestovatel, botanik, fotograf a spisovatel. Jihoameričtí indiáni jej pojmenovali Karaí Pukú , v Evropě byl znám též jako Lovec kaktusů. Frič se narodil jako druhý syn v rodině právníka a náměstka pražského primátora Vojtěcha Friče a jeho manželky Rosalie rozené Švagrovské . Byl pokřtěn po otci Vojtěch, jméno Alberto si zvolil jako španělskou variantu svého jména, aby se od otce odlišil. Již od mládí projevoval výjimečné nadání v přírodovědných oborech, které ho zajímaly. Jako malý kluk přinesl domů kaktus Echinopsis eyriesii, původně jen jako rekvizitu pro pomstu na strážníkovi, který ho vždycky šacoval, zda nepřenáší vejce bez zaplacení patřičných poplatků. Nahmatat pichlavý kaktus byla pro strážníka velmi bolestivá zkušenost a kaktus tak splnil svůj účel; byl potom postaven na okno a dlouhou dobu ponecháván bez povšimnutí. Posléze však vykvetl a to upoutalo Fričovu pozornost. Sám o tom později napsal: „Z tak neforemné, nevzhledné rostliny, která mohla mít pro mne význam jenom potud, pokud sloužila mi za nástroj odplaty, vyvinovala se krása, jakou jsem dosud nepoznal…“ Nově objevený svět rostlin Friče nadchnul. V 15 letech již byl považován za jednoho z největších znalců kaktusů ve střední Evropě a odborníci evropského formátu mu zasílali žádosti o konzultace při jejich určování a zvali jej na vědecké konference. Studia na technice nedokončil. Mimo rozsáhlých znalostí o kaktusech samozřejmě sbíral také kaktusy samotné, v roce 1899 však celá jeho kolekce pomrzla. Frič se poté rozhodl založit novou, z kaktusů, které si sám sesbírá. Jako osmnáctiletý dostal první povolení k zahraniční cestě. V letech 1901–1929 podnikl 7 cest do Jižní Ameriky a jednu do Severní, kde se soustředil jednak na sběr kaktusů, jednak objevování nových končin a sběr etnografických materiálů o divoce žijících indiánských kmenech. Na svých cestách pořizoval botan...

Josef Václav Frič byl český spisovatel, novinář a politik, představitel romantismu. Psal také pod pseudonymem M. Brodský a A. Hron. Byl synem českého vlastence a advokáta Josefa Františka Friče a už během studia na Akademickém gymnáziu se rozhodl, že bude básníkem. V revolučním roce 1848 byl mluvčím radikálního studentského spolku „Slávie“ a spolu s Josefem Rittigem vedl pražské studenty na barikády. Po potlačení pražského povstání odjel na Slovensko, kde se podílel na organizaci protimaďarského povstání. Po návratu do Prahy založil v roce 1849 s přáteli spolek „Českomoravské bratrstvo“, ale brzy nato byl zatčen za spoluúčast na přípravě májového spiknutí a roku 1851 odsouzen pro velezradu k 18 letům vězení. Trest si odpykával v Komárně a roku 1854 byl omilostněn. V roce 1858 byl opět zatčen a o rok později propuštěn pod podmínkou emigrace. Odešel do Londýna, odkud se ještě téhož roku přestěhoval do Paříže a potom do Berlína, odkud stále vedl svůj boj proti Rakousku. V 70. letech žil v Budapešti a v Záhřebu, pozvolna však nahlížel, že jeho boj nemá vyhlídky na úspěch a po návratu do Čech roku 1880 se z politického života úplně stáhl a věnoval se pouze literatuře. Podílel se také na vydání almanachu Máj. Po návratu z exilu bydlel s rodinou u příbuzných své ženy v Krakovské ulici. Roku 1883 se rodina přestěhovala do usedlosti Horní Perucka nad Nuselskými schody a po pěti letech do pronajaté vily čp. 195 . Zde roku 1890 zemřel. Pohřben je spolu s manželkou a potomky v rodinné hrobce na Vyšehradském hřbitově. Josef Václav Frič byl dvakrát ženat, poprvé se v roce 1856 oženil s Annou Ullmanovou . Po její smrti se koncem roku 1857 oženil s Annou Kavalírovou . Měli celkem tři děti: syny Josefa a Jana , a dceru Boženu ,všechny narozené v Paříži. Anna Fričová se roku 1867 s dětmi odstěhova...