muzikolog, estetik, kritik, pedagog a organizátor, narozen 9. 6. 1918, Boskovice, zemřel 21. 10. 1969, Praha. Studoval gymnázium v rodišti, kde 1937 maturoval. Od dětství projevoval hluboký zájem o kulturu, politiku, umění a speciálně o hudbu, v čemž byl podporován svým dědem, kantorem a všestranným hudebníkem Ladislavem Vondruškou . Poté studoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity češtinu, němčinu, hudební vědu . Brněnského hudebního života se zúčastnil činností v Orchestrálním sdružení a v mužském pěveckém sboru Opus i přednáškami o estetice vokální hudby ve vzdělávacích kurzech. Během nacistické okupace působil jako učitel na Boskovicku, v době totálního nasazení byl činný v ilegálním oddíle Předvoj a v ilegální Komunistické straně Československa , což ovlivnilo jeho další politické a ideové zaměření. Po osvobození republiky roku 1945 dokončil studium hudební vědy a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kam ho přivedla i osobnost předního estetika strukturalistického zaměření, Jana Mukařovského . Titul PhDr. získal na základě disertace Hudba a slovo v lidové písni. Již roku 1945 nastoupil jako pracovník uměleckého odboru Výzkumného ústavu pedagogického v Praze, od 1947 přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, po únorovém převratu 1948 byl pověřen přednáškami na Hudební fakultě AMU, kde byl jmenován 1950 děkanem a 1951 profesorem. Habilitoval se prací Materiál hudby. Hudební fonetika a fonologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde 1952 byl jmenován profesorem. Přednášel zde estetiku a dějiny hudby; 1959 se stal vedoucím katedry estetiky. Titul DrSc. získal jako jeden z prvních...

Narozen 8.10.1913 v Plzni, zemřel 21.7.2006. MUDr., profesor otorinolaryngologie . Věnoval se zejména otiatrii a foniatrii, založil moderní českou audiologii.