Jan Werich, plným jménem Jan Křtitel František Serafínský Werich byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, v autorské trojici s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem představitel meziválečné divadelní avantgardy a posléze i poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Proslavil se mezi válkami jako jedna z klíčových osobností avantgardního Osvobozeného divadla. Druhou světovou válku jako antifašista strávil v emigraci. Po válce se vrátil do Československa, kde nakonec získal titul národní umělec. Jan Werich byl jediný syn Vratislava Wericha, úředníka První české vzájemné pojišťovny , a jeho manželky Gabriely roz. Choděrové . Za kmotry mu byli Regina Benešová-Werichová a František Choděra. Rodiče se brzy rozvedli a Jan připadl do péče otci. Narodil se na Smíchově , kde měli matčini rodiče hostinec; za první světové války, když byl otec na frontě, žil u své matky v Holešovicích. V roce 1929 se Jan Werich oženil se švadlenou a návrhářkou divadelních kostýmů Zdeňkou roz. Houskovou , která v 60. letech přeložila dvě divadelní hry z angličtiny. Jejich jediná dcera Jana Werichová byla herečka a překladatelka; její jediná dcera Zdeňka Kvapilová, přezdívaná Fanča , provdaná Hulíková, vystudovala pedagogiku a je psycholožkou ve Švýcarsku. Z nemanželského vztahu s neznámou údajně českou umělkyní vzešel syn Jiří Petrášek, český ekonom, vysokoškolský pedagog, spisovatel, příležitostný herec, dabér a moderátor. Jan Werich studoval Masarykovo gymnázium v Křemencově ulici v Praze , kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Poslední ročník v...

Jiří Voskovec, vlastním jménem Jiří Wachsmann , byl česko-americký herec, spisovatel, dramatik a textař nerozlučně spojený s Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Pracovali spolu ve 20. a 30. letech 20. století v Osvobozeném divadle. Narodil se jako třetí a nejmladší dítě Viléma Wachsmanna a Jiřiny Wachsmannové, rozené Pinkasové . Matka se narodila ve Francii. Otec byl nadaný hudebník, kapelník carských vojenských hudeb. Dva starší sourozenci Jiřího Voskovce Prokop a Olga vyrůstali v Rusku. Vilém Wachsmann vstoupil během 1. sv. války v Rusku do čs. legií, po návratu v r. 1920 si nechal změnit jméno na Václav Voskovec. Studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde byl jeho spolužákem Jan Werich. Poté získal stipendium na Carnotově lyceu ve francouzském Dijonu, kde pak studoval v letech 1921–1924. Během studia navštěvoval v Paříži divadla a cirkusy, kupř. trojici klaunů rodiny Fratellini z cirkusu Medrano a také avantgardní divadlo Vieux-colombier v Paříži, které vedl herec Jacques Copeau. V roce 1921 napsal článek o futurismu do studentského časopisu. Byl to první článek na toto téma v Československu. Umělecká beseda v roce 1922 otiskla ve svém 2. sborníku Život jeho moderní báseň „Mal du Pays“. V roce 1926 spolu s Janem Werichem vstoupili do avantgardního Osvobozeného divadla, kde pomocí humoru reagovali na tehdejší politické a sociální problémy. Jejich spolupráce vyústila do hry Vest pocket revue podle Werichovy povídky. Spolupráce dua V+W vznikla v magazínu Přerod, který vedl Hubert Ripka. Protože jejich vystoupení byla otevřeně protifašistická, museli v roce 1938 divadlo zavřít a na začátku roku 1939 oba emigrovali do USA . Vrátili se do Československa v roce 1946. Až do druhé poloviny 40. let pracoval a psal a hrál hlavně s Janem Werichem. Po dvou letech, kdy se snažili s Ja...

Johann Nepomuk Eduard Ambrosius Nestroy byl rakouský divadelník, herec, operní zpěvák, dramatik a satirik. Johann Nepomuk Nestroy se narodil jako druhé z osmi dětí významné vídeňské měšťanské rodiny advokáta Johannese Nestroye a jeho manželky Marie Magdaleny . Měl se jako otec stát právníkem, ale více se zajímal o divadlo. Po studiích na gymnáziu začal v roce 1819 studovat práva a filozofii na vídeňské univerzitě, ve stejné době již veřejně vystupoval jako zpěvák. Po promoci v roce 1822 začal svou divadelní kariéru jako operní zpěvák ve Vídni. Od roku 1823 zpíval dva roky v německém divadle v Amsterdamu, dále byl angažován jako herec v Brně, Bratislavě a dalších městech. V roce 1831 se ze Lvova vrátil do Vídně, kde byl angažován v divadle Theater an der Wien jako komik a dramatik. Okamžitý úspěch mu zajistila v roce 1833 jeho hra Der böse Geist Lumpazivagabundus. Od listopadu 1854 do listopadu 1860 byl Nestroy ředitelem divadla Carltheater ve vídeňské čtvrti Leopoldstadtu. Poslední léta svého života strávil od roku 1859 ve Štýrském Hradci, kde si koupil dům a ve vile v Bad Ischlu. Naposledy vystoupil na jevišti 29. dubna 1862 ve Štýrském Hradci. Johan Nestroy zemřel ve Štýrském Hradci, kde byl nejprve pohřben. Od roku 1890 jsou jeho ostatky uloženy na vídeňském centrálním hřbitově. Dne 7. září 1823 se oženil, manželkou se stala Maria Wilhelmine von Nespiesny , 22. dubna 1824 se jim v Amsterdamu narodil syn Gustav. V roce 1827 opustila manželka Nestroye a odešla ke svému milenci, syn Gustav zůstal u otce . Ve Štýrském Hradci se v období 1827/28 seznámil s herečkou Marií Antonií Cäcilií Lacherovou ; sama si říkala Marie Weilerová po skutečném otci. Stala se Nestroyovou partnerkou a měla s ním tři děti: syna Karla Johanna Antona , dceru Marii Cäcilii a Adolpha Johanna, který zemřel necelý ...