Max Picard byl švýcarský psychiatr, filosof a spisovatel. Narodil se v Schopfheimu ve Švýcarsku, který je na hranicích s Německem. Jeho pradědeček byl slavným rabínem. Picard studoval v Freiburgu, Berlíně a Mnichově medicínu, ale navštěvoval také filozofické přednášky Heinricha Rickerta a Ernsta Troeltsche. Stal se lékařem v Heidelbergu a poté vykonával lékařskou praxi v Mnichově jako asistent na univerzitní klinice. V roce 1918 zanechal své lékařské praxe a usadil se jako spisovatel na volné noze v kantonu Ticino, aby mohl začít psát. Důvodem jeho odchodu do Ticina, kde žil pak následujících více než třicet let, byla také nemoc jeho ženy. Psal práce o teorii umění, kulturní filozofii a kulturní kritiku. Stal se známým díky první práci, která byla o lidské fyziognomii, a ve které poeticky líčí tajemství lidské tváře. Všimal si v díle výrazu „tváře“ zvířat, které se nacházejí v portrétech lidských historických osobností. Ve svém díle Die unerschütterliche Ehe si všímá instituce manželství a brání ji proti modernímu subjektivismu. Velký rozruch způsobil svou knihou Hitler in uns selbst . V této své práci, napsané po druhé světové válce, je velmi kritický k měšťáckému životu a hromadným sdělovacím prostředkům jako jsou rozhlas a televize. V nich nenachází mír a více klidu a jako psychoanalytik je odmítá. Stal se tak anachronickým a antimoderním, nikoliv však reakčním myslitelem. V přírodě a krajině objevoval, že jsou vloženy velké existenční hodnotu. Jako filozof, básník a spisovatel zkoumal rozměr bytí a dialektický vztah mezi současným světem a vnitřním a věčným životem v tichu a duchu, jak jsou zakoušené v každodenním životě. Ve svém díle se pak stal jedním z mála myslitelů 20. století, který byl hluboce oddán platónské citlivosti. V roce 1952 mu byla udělena Cena Johanna Petera Hebela. Mezi lidi, kteří spolupracovali s Picardem či obdivovali jeho dílo patřili: Raine...