„Tanec smrti" Hanse Holbeina mladšího (1497 – 1543) je po stránce formální i myšlenkové vyvrcholením tématu, jež se prolíná dobou doznívajícího středověku a nastupující renesance. Toto téma vzniklo s objevením a uvědoměním si tělesné smrti i prošlo několika podobami. Už ve 14. stol. je nacházíme ve Francii ve formě divadelní, tamtéž se o něco později objevují i první malby „tance smrti“ na zdech hřbitovů a klášterů. Na konci 15. stol. je „tanec smrti" znám též v podobě knihy s dřevoryty. Holbein vytvořil toto své nejslavnější dílo v letech 1524-25, kdy pobýval v Basileji. Znal zajisté oba basilejské „tance smrti" – „malý" basilejský na zdi kláštera jeptišek Klingental (ze 14. stol.) i „velký" basilejský v dominikánském klášteře Predigerstift (z konce 15. stol.), a pravděpodobně znal i některá knižní vydání. U Holbeinových předchůdců se však způsob ztvárnění takřka neměnil (smrt je v taneční póze se zástupcem jistého stavu či určitého stáří – jeden pár vedle druhého) a pro obsah se nechodilo daleko. Navíc bylo většinou třeba obraz dovysvětlovat slovem (veršem). U Holbeina není už název „Tanec smrti", jenž byl přijat pro výše uvedenou formu a obsah, příliš opodstatněný, působí spíše alegoricky. Jeho smrtka není pouhým symbolem, jenž stojí jako stín u umírajících, nýbrž je dramaticky jednající postavou, živější než ti, které života zbavuje, a na životě člověka se podílí buď jako přítel, či jako nepřítel (tak jak je tomu mezi lidmi): s Adamem obdělává půdu, rytíře probodne. Holbeinovo dílo je vlastně řadou variací na starou píseň: "Jsme uprostřed života, v objetí smrti." A Holbein si opravdu pro svou smrtku vybírá pokud možno ten nejvýstižnější okamžik v životě každého jedince. Vysvětlující text není třeba, stačí skromné heslo určující stav nebo věkovou skupinu. Holbein kreslil „Tanec smrti" třikrát. Poprvé jako návrh na pochvu dýky, pak jako xylografickou abecedu a nakonec vytvořil předlohu pro tuto řadu dřevorytů (pravděpodobné šlo o perokresby, které umělec nakreslil přímo na dřevo). Dřevorytecké práce provedl Hans Lützelburger. Již v roce 1526 byly z matric otištěny první „zkušební" výtisky. Matrice pak získali bratři Trechselové a ti roku 1538 vydali v Lyonu první datované výtisky pod titulem „Simulachres de la mort" neboli „Imagines mortis". Ony „zkušební" výtisky se dodnes nacházejí v basilejském muzeu a jsou údajně mnohem dokonalejší, než byly ty lyonské. V Čechách vychází toto dílo vůbec poprvé. Řazení obrazu v knize je původní, narozdíl od některých vydání, jež nám byla dostupná, zachovává hierarchii tehdejší doby: císařovna má své místo až za tím nejubožejším zástupcem mužského rodu. Na závěr poznamenávám, že dva obrazy z „Tance smrti" Hanse Holbeina najdeme též na zdi prachatické radnice (byla dokončena r. 1571). Andrea Poláčková