Hana Hegerová nebyla jen zpěvačkou, ale uměla básnickým textům vdechnout život jako málokterý interpret. Slova, která jdou mnohdy až na dřeň života, uměla dokonale prožít a prožitek přenést na posluchače. Byl to její dar vycházející nejenom z genetické výbavy, ale především z životních zkušeností. V podání šestnáctileté zpěvačky by takové písně nemohly mít sílu a obsahu bychom nevěřili.
Život Hany Hegerové byl pohnutý. Narodila se sice do bohaté rodiny bankovního ředitele, v dětství tedy žádnou bídou netrpěla. Tím, že byla jedináčkem, však pociťovala samotu, proto se věnovala různým koníčkům, především baletu, kterého ale musela kvůli nemoci zanechat, a učila se jazyky. Časem se rozhodla stát herečkou. Absolvovala herecký kurz při konzervatoři a vcelku brzy se jí narodilo dítě. Pro zhoršenou životní i politickou situaci si však už nežila po materiální stránce jako v bavlnce. Byla odkázána na sebe a na svůj příjem z divadla, který byl u začínající herečky velmi nízký.
Osud tomu tak chtěl, že nevnímáme Hanu Hegerovou jako herečku, ale jako zpěvačku-šansoniérku. Zahrála si sice v několika filmech, ale ne každý by si je dnes vybavil. Její jméno se pojí také s divadelními prkny (Semafor, Rokoko). Ovšem jako zpěvačka má u nás i v cizině velké jméno. Francouzi mají Edith Piaf, my máme Hanu Hegerovou.
Druhé, rozšířené vydání knihy Miroslava Graclíka se snaží představit život a kariéru této významné zpěvačky a osobnosti československé kultury v biografii, která je prokládána množstvím fotografií, citátů a rozhovorů. Obsahuje také kompletní diskografii a filmografii.