Dostupnost: | Vyprodáno |
Vazba: | Pevná |
Počet stran: | 321 |
Jazyky: | česky , anglicky |
Vydání: | Vyd. 1. |
ISBN: | 9788020012111 |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | st 22. listopadu 2023 16:17 |
Číslo položky: | 699708 |
Součástí knihy jsou nejen texty přednášek, které psal autor pro Masarykovu univerzitu v Brně v polovině 30. let. Je zde též uveřejněn Jakobsonův rozhovor z šedesátých let, který s ním vedl tehdejší student Filozofické fakulty Tomáš Pěkný, o jeho odchodu za hranice. Kniha obsahuje i poměrně obsáhlý životopis, včetně poznámkového aparátu a zásadních dokumentů. Roman Osipovič Jakobson byl jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších filologů 20. století. V mládí patřil mezi umělce a teoretiky ruského futurismu, stál u zrodu Pražského lingvistického kroužku, Moskevského lingvistického kroužku, a později OPOJAZu - společnosti pro studium básnického jazyka. Ve třicátých letech přednášel na brněnské univerzitě, odkud odešel až v souvislosti s okupací a pronásledováním Židů.
Roman Osipovič Jakobson byl ruský lingvista, představitel strukturalismu a jeden z nejvýraznějších představitelů lingvistiky 20. století vůbec. Před druhou světovou válkou žil v Československu a podílel se na založení Pražského lingvistického kroužku. Po válce přednášel ve Spojených státech amerických. Roman Osipovič Jakobson se narodil v Moskvě v zámožné židovské rodině a už v dětství objevil kouzlo jazyků. Jako student patřil k avantgardě a inspiroval se dílem švýcarského lingvisty Ferdinanda de Saussure, jednoho z otců strukturalismu. V protikladu k tehdy vládnoucí mladogramatické škole, která se věnovala historickému vývoji jazyka , zdůrazňoval Saussure sdělovací funkci jazyka a studium vzájemných vztahů mezi prvky jazyka, tedy synchronní perspektivu. Roku 1920 se přestěhoval do Prahy jako člen sovětské diplomatické delegace, brzy však toto místo opustil a věnoval se akademické dráze. Jeho studie o českém verši udělaly velký dojem na české lingvisty, zejména na Viléma Mathesia, René Wellka a Jana Mukařovského, kteří spolu s Jakobsonem a Nikolajem Sergejevičem Trubeckým roku 1926 založili Pražský lingvistický kroužek. Od roku 1933 byl profesorem univerzity v Brně. Jakobson se věnoval fonologii, kde vypracoval teorii příznakovosti a teorii verše, a české kultuře vůbec. Na začátku války se přes Německo, Dánsko a Norsko dramaticky dostal do Švédska a nakonec do New Yorku, kde spolu s Claude Lévi-Straussem a J. Maritainem zakládal svobodnou francouzskou univerzitu při New School for Social Research. Spřátelil se zde s americkými lingvisty a antropology, jako byl Franz Boas nebo Benjamin Lee Whorf, a významně ovlivnil zejména Lévi-Strausse. Od roku 1943 byl profesorem na Kolumbijské univerzitě, od roku 1949 na Harvardově univerzitě a později přednášel lingvistiku také na sousedním Massachusettském technologickém institutu (MIT...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem