Interview je rozděleno do dvou částí: první, uvedená Castrovým portrétem z pera Gabriela Garcíi Márqueze, s názvem Fidel vypráví se zabývá především historií kubánské revoluce. Prezident Castro zde líčí charakteristiky jejích hlavních aktérů, v první řadě Che Guevary, stejně jako tehdejších i pozdějších světových politiků, Kennedyho, Cartera, Reagana, Chruščova, Brežněva, Andropova, nikaragujského diktátora Somozy a řady dalších. Zmiňuje se o kubánské vojenské akci ve druhé polovině 70. let v Angole a uvádí i dosud málo známé podrobnosti, jako je například pumový atentát na kubánské letadlo v roce 1976, při němž zahynuli mj. všichni členové kubánského reprezentačního družstva v šermu. Vyjadřuje se k takovým tématům, jako je emigrace do USA, a vůbec se věnuje zahraničně-politickým vztahům… Ve druhé části knihy, nazvané Přítomnost a budoucnost a opatřené úvodem od spisovatele Jorgeho Amada, se Minà Castra ptá na čerstvé zahraničně-politické vztahy (jde o rok 1990) – se SSSR a Michailem Gorbačovem, s Čínou, s Albánií… Teoretizují spolu o komunismu, o trestu smrti, o politice obecně a o revoluční politice zvlášť. Gianni Minà se snaží být vůči Fidelu Castrovi objektivní – na rozdíl od Márqueze i Amada, pro které je kubánský comandante jednoznačně obdivuhodný muž, byť s několika lidskými, nepříliš význačnými nedostatky – a tak se s ním pře o úspěšnosti komunismu či socialismu v různých částech světa, o smyslu revolucí atp. Kniha je nabitá informacemi, viděnými zajímavou Castrovou optikou. V České republice, kde převládá jednostranný pohled na tohoto muže (za socialismu výhradně pozitivní, nyní výhradně negativní), by Minàova kniha mohla do tohoto pohledu vnést značnou míru objektivity.