Vladimír Balthasar byl významný český přírodovědec, ornitolog, doktor přírodních věd, entomolog zabývající se řády coleoptera a hymenoptera. Byl všestranně založený intelektuál, který během své kariéry dosáhl významných ocenění a uznání mezi uměleckou a vědeckou elitou české meziválečné společnosti, později i ve vědeckých kruzích společnosti poválečné.               Narodil se 21. 6. 1897 v Praze a po absolvování gymnázia nastoupil vojenskou službu spojenou s delším pobytem ve Vídni. Tam se seznamuje s vídeňskou operní scénou a na základě toho se rozhodne studovat hudební vědy. Po skončení první světové války se zapisuje na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity a začíná studovat obor hudební věda – estetika – filozofie. Usilovně studuje a už roku 1920 obhajuje dizertační práci na téma Dějiny koncertního života v Praze a je „sub auspiciis“ promovaný na doktora filozofie. Ve studiu však pokračuje a externě si rozšiřuje svůj obor o dějiny umění. V té době však nenašel odborné místo odpovídající jeho vzdělání, a tak nastupuje jako redaktor Tiskového odboru ministerské rady do redakce novin Československá republika, od března 1923 přijímá místo odpovědného redaktora časopisu Československé noviny, kde pracuje až do konce ledna 1924. Od roku 1921 spolupracuje mj. s hudebním vydavatelstvím Mojmíra Urbánka v Praze, kde publikuje samostatné práce, ale i články v časopise Dalibor, kde je od roku 1922 odpovědným redaktorem. V té době se přátelí s významnými osobnostmi, jako například: Josef Suk, Bohuslav Martinů nebo Viktor Stretti. Osobitou zmínku si zaslouží Balthasarova činnost jako historika umění. Svoji pozornost věnoval především malířství, a to nejen českému a slovenskému, ale i evropskému a nejen současnému, ale i minulému. Napsal víc jak 90 prací, recenzí, postřehů a kritik, převážně v pražských novinách Československé noviny. Pozoruhodné jsou například jeho práce o L. Kubovi , P. Hoogo...

Vladimír Šilhavý byl český lékař, zoolog a výtvarník. Narodil se v Kutné Hoře, jeho otcem byl řídící učitel Eduard Šilhavý , dětství prožil v Budíkovicích, kde pracoval jeho otec jako řídící učitel. V roce 1917 se v Budíkovicích narodil jeho bratr Přemysl . Později vystudoval gymnázium v Třebíči, kde v roce 1932 odmaturoval, později studoval medicínu v Brně, kdy byl v roce 1938 nucen přerušit studia. V roce 1945 pak dokončil studium. Po vystudování nastoupil do Nemocnice Třebíč, kde působil zpočátku jako sekundář, po skončení povinné vojenské služby nastoupil jako praktický lékař do Starče. V roce 1973 se přestěhoval do Třebíče, roku 1979 pak odešel do důchodu. Roku 2003 mu byla odhalena pamětní deska ve Starči, je umístěna na domě, ve kterém žil a v roce 2007 obdržel čestné občanství Starče. Byl zakladatelem a dlouholetým předsedou přírodovědeckého klubu při tehdejším Západomoravském muzeu v Třebíči, patřil k uznávaným vědcům v oboru entomologie. Byl autorem mnoha článků a přednášek věnovaných primárně výzkumu brouků v Československu a primárně na Mohelenské hadcové stepi. V šedesátých letech 20. století Entomologická společnost při ČSAV uspořádala pod patronací dr. Šilhavého v Třebíči Entomologické dny. Již ve třicátých letech publikoval první práce v oboru entomologie. Věnoval se primárně studiu sekáčů, kdy v roce 1960 byla přijata jeho oprava soustavy sekáčů. Sekáče studoval i na Balkáně, v Sovětském svazu, Asii, Egyptě, severní Africe, na Kubě, v Koreji, Indii a na Srí Lance. Získal titul kandidát věd v oboru zoologie. Popsal celkem 20 nových druhů sekáčů, 8 rodů sekáčů, 3 podčeledi, 1 čeleď a 2 podřádů. V roce 1971 obdržel funkci generálního sekretáře Centre international de documentation arachnologigue v Paříži. Zúčastnil se malířských kursů, ale primárně byl výtvarným au...