Ivan Adamovič je český publicista, novinář, spisovatel a překladatel, zejména science fiction literatury . Vystudoval obor Vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V 90. letech 20. století bylo jeho působení spojeno především se žánrem science fiction. Byl jedním ze zakladatelů sci-fi měsíčníku Ikarie, v němž působil od jeho vzniku v roce 1990 do roku 2007 jako redaktor zahraniční prózy a publicistiky. V roce 1997 přešel v Ikarii na externí úvazek a postupně působil zároveň s prací v Ikarii v těchto médiích: alternativní časopis Živel , měsíčník Quo , internetový deník inZine.cz , Hospodářské noviny , Pražský deník , příloha Pátek Lidových novin , finanční měsíčník Finmag , měsíčník Reader´s Digest a čtrnáctideník TV Max . Nyní pracuje v Deníku N. Přispíval do řady českých i zahraničních časopisů. Pro nakladatelství Najáda v Praze vedl edici Manta. Je držitelem celkem dvanácti Cen Akademie Science fiction, fantasy a hororu , z toho čtyřikrát jako nejlepší SF redaktor, třikrát za nejlepší teoretický text roku, v roce 2005 tuto cenu získal za dlouholetou práci pro žánr science-fiction. Pro různá média píše kritiky literatury, filmu a výtvarného umění, v posledních letech zejména pro Lidové noviny, Hospodářské noviny, deník E15, server Aktuálně.cz a měsíčník Bel Mondo. Byl hostem v řadě televizních diskusních pořadů . Na Fakultě sociálních věd UK vyučoval vlastní volitelný předmět Úvod do populární kultury. Byl spolukurátorem výstavy Planeta Eden: Svět zítřka v socialistickém Československu, která se uskutečnila v roce 2010 v Domě umění města Brna a v pražské galerii DOX . Je rozvedený, se současnou partnerkou má syny Medarda a Leoše a dceru Rosu. Od září 2012 v...

Jaroslav Olša je český orientalista a překladatel, který se před listopadem 1989 živil jako zpěvák ve svobodném povolání. V 90. letech pak vstoupil do diplomatických služeb a působil jako velvyslanec v Indonésii a generální konzul v pákistánském Karáčí. Je také autorem prací o zemích jihovýchodní Asie, zejména o Indonésii. Jeho syn, Jaroslav Olša, jr., je rovněž orientalista a kariérní diplomat. Napsal práce věnované Asii a Africe, ale také se zabývá science fiction. Narodil se těsně před 2. světovou válkou v rodině učitele Františka Olši a Ludmily Olšové, roz. Čáslavské . František Olša se po konci války zapojil do komunální politiky , za což byl po komunistickém puči v únoru 1948 vyhozen z práce a internován v Táboře nucených prací v Lešanech. To mělo negativní vliv i na budoucnost jeho syna: nebylo mu dovoleno jít ani na středoškolská studia na základě tehdejšího výnosu, podle nějž „děti z rodin nepřátel vlasti nesmějí studovat“ a byl nucen vyučit se soustružníkem v ČKD Sokolovo. V 50. letech proto Jaroslav Olša pracoval jako dělník v různých továrnách a na stavbě . Souběžně si udělal maturitu na večerní Střední škole pro pracující, protože z denního studia, kam se posléze dostal, byl hned v prvním ročníku z důvodů antikomunistických aktivit jeho otce vyloučen. Starší bratr František Olša, velmi nadaný malíř, byl rovněž pronásledován a skončil jako dělník v příbramských uranových dolech. Když Jaroslav Olša odmaturoval, objevila se šance být přijat na nově otevřenou Vysokou školu pedagogickou , kam ho závodní výbor Pragovky, kde tehdy pracoval, doporučil. Po třech semestrech ale bylo toto doporučení staženo na základě intervence tzv. uličního výboru z místa bydliště a Olša byl okamžitě ze studia vyloučen. Hlavním argumentem bylo, že si vybral studium ruštiny, aby „mohl ještě více hanobit Sovětský svaz.“ (s...